Změna je Život - aneb - Jak jsem se nechala přejmenovat

Něco je jinak.

Cítím se jinak.

Nic mne netáhne dolů.

Nesedí mi v hlavě ten pošmourný, nenápadný, ale zato všudypřítomný pocit, že je to všechno na vy-víte-co.

Poslední dobou se totiž všechno tohle změnilo. Můj život je úplně jiný než ještě třeba před dvěma měsíci. Nevím úplně přesně, co se stalo, ale čím dál tím víc mám pocit, že to bude souviset s tím, že jsem se přejmenovala. A taky s jednou akcí.

Říkáte si možná: "To je toho, přejmenovává se každá žena, když se vdává." Ale já jsem si změnila KŘESTNÍ jméno. Celkem natvrdo, bez velkého varování, sice jsem to dlouhou dobu plánovala, ale moc jsme o tom nemluvila, tak to byl pro dost lidí šok.

Buch ho tam, bye bye Jiřina, sejřila mne od mala. Bye  bye, Torilice bojovnice, život by neměl být boj.

Welcome Tarra!

Ale řeknu vám, tahleta Tarra, ta to neměla od začátku jednoduchý. Ono je to přejmenování docela proces - podat žádost na matrice, sesmolit proč a proč a PROČ?! ta změna a čekat.

Čekat, čekat a čekat, dokud se paní matrikářka (která mimochodem zrovna zastupovala a posléze nastupovala, tak se v tom ještě moc nevyznala) neozvala, že dvě R je moc.

A já říkám - cože? No to rozhodně ne! Já je potřebuju OBĚ DVĚ!

Tak to prý že rýže potřebuji znalostní posudek od soudní jazykovědné znalkyně z Prahe.

Ok. Okamžitě zvedám znovu telefon a volám Prahu. Ale beze všeho, paní, do tří týdnů Vám to zašlu.

Co do tří týdnů, za tři dny to bylo tady. Sedám na schody před dům a čtu.

... TARA je podle různých cizích slovníků osobních jmen stejně znějící základní podoba ženského jména různorodého původu. V evropských jazycích se Tara rozšířila jako jméno irského původu, které se vyvinulo z místního jména, kde údajně sídlili irští panovníci; jeho význam se nejčastěji uvádí jako "hora" nebo "vrch" ...

... TARRA je variantní pravopisná podoba tohoto jména v americké angličtině a hodnotí se jako samostatná odvozenina jména Thérese...

(a já jsem si vždycky říkala - to se nemůžu jmenovat Tereza nebo tak něco? No - vlastně můžu! :)

... Formálně podobné jméno Tára pochází ze sanskrtu a má význam "hvězda" popř. "oční čočka" (čau, Harry!)

... Z aramejštiny pocházející Tara  má výchozí obecný význam "let" či "hod".

Taky (a to už jsem si tedy zjišťovala sama) je to teda hinduistická bohyně soucitu a milosrdenství, "vysvoboditelka" - její podoba je Bílá a Zelená a Červená Tára a možná jste slyšeli i o Černé Taře, ale o nich třeba zase příště, je to opravdu obsáhlé téma.

No prostě celý je to boží. Takže já se házím do klidu, svítím a letím zpátky na tu matriku, přátelé :)

A že to teda půjde, ale zas musím čekat. Tak teď si teda tři týdny počkám, než přijde rodný list a nový oddací list - ten přišel jako první. Cha!

Už se těším na tu obíhačku, teď už to půjde samo.

Jenže mi do toho ještě vlezla angína. Jedny antibiotika. Jeden týden. Trošičku to mohlo, ale nic moc.

Druhý antibiotika, druhý týden. Už jsem z toho byla fakt na prášky, co to toto jako je?

Asi abych si uvědomila a promyslela vše, co se s novým jménem změní. Abych si odpočinula. Abych se tak nehonila.

Ještě se mi z toho zanítili oči, abych viděla i to, co nechci vidět. A uši! Ty uši. V životě jsem neměla zánět středního jucha a teď najednou dvojtej dvojtej? No uf. OK - jedním uchem dovnitř, druhým uchem ven.

Ne, nebylo to vše - do pětice všeho dobrého a zlého - ujela mi noha na schodech a narazila jsem si kostrč. Ale jak! Ještě teď mne to ještě občas trochu zabolí.

Nemohla jsem sedět - ok, budu ležet - asi je opravdu nejvyšší čas, abych si chodila poobědě na chvilku lehnout.

Dobrej měsíc jsem se v tom pěkně máchala a plácala, než jsem se doslova znovu narodila.

Hned po této co-mi-tělo-říká anabázi jsem měla jet na čtyřdenní akci s tranzovním tancem, hudbou, ohněm, prostě pořádná oslava Beltainu. Říkám si: "Noo, abych si to s těma ušima vůbec užila." No ale vzdát jsem to nechtěla. Sbalila jsem peroxid a kapky a jelo se. A asi po hodině jízdy s dalšíma dvěma čarodějkama v autě jsem nevěděla, že mě nějaký uši vůbec zlobily. Nevěříte? Taky jsem nemohla uvěřit :)

Akci jsem si užila na maximum, zbavila jsem se asi tuny zátěže, poznala nové "staré známé" a vytancovala jsem se málem až k padnutí. Trochu jsem si tím zase rozrejdila tu kostrč, ale to je jen malá daň za to projevit se svým tělem při tanci na maximum. Rishi a jeho bubny byly prostě kouzelné.

A taky! Jsem tam rozjela malování akrylem. Naflákala jsem tam hned 3 obrazy:

Nu, mám pocit, že tento víkend tomu přejmenování nasadil korunu a obé se stalo zlomovým v mém životě.

Zhruba od té doby mám pocit, že každý den je dokonalý. Nebo aspoň vidím každý den úžasné a dokonalé okamžiky, plné štěstí, slunce, tepla... zní to možná jako klišé, ale když už jste to dočetli až sem, tak to zvládnete. Cítím se hřejivě spokojená, naplněná a už mne netíží ta spousta věcí, co jsem ani neuměla pojmenovat a strhávaly mne dolů.

A jen tak mimochodem - představovat se mým novým krásným jménem mě asi nikdy nepřestane bavit. :)

Jmenuji se Tarra Dlabková (bože, líbí se mi, jak to zní :)) a přeji Vám všem krásný den!