mara | 4.4.2013 | 388× zobrazeno | hodnocení: 2 | 0 komentářů
je vždycky trochu hádankou, a otevření pece vždy očekáváme s velkým napětím. To bylo tak:
Bylo nebylo, ale dříve, ještě v 19. a začátkem 20. století, když se pálilo v pecích vytápěných dřevem, teplota se měřila zkušeností, se při otevírání vypálené pece nesměla objevit žena. Prý to přinášelo smůlu.
Dnes máme pece vyhřívané elektřinou, s pyrometry (přístroje na měření teploty) elektronickými a schopnými udržovat teplotu v rozmezí 1 stupně po přesně určenou dobu ve vteřinách, takže se zdá, že už to není romantika a nic se nemůže stát. Jistě, už to není ono. První pec jsme stavěli sami, a udělat klenbu tak, aby nám pec nespadla, nebylo jednoduché. Časem se stejně cihly trochu pohnuly a tak bylo vidět do pece nejrůznějšími otvory. To teplo se velmi líbilo myším, které si stavěly hnízda na peci ve velkém. Asi nás hlídali andělé, protože jsme hořeli jen jednou a ne moc. Ale byla to krása dívat se, jak to v peci žhne a odhadovat podle jasu, kolik je tam stupňů.
Teď vidíme do pece, až když se otevře. No a někdy to vypadá i takhle:
Nejsem rozbitá, jsem (noelleen)
15.3.2024 11:42
Tvoříme s dětmi: nerozbitné vánoční ozdoby (andoriel)
17.12.2019 07:49
Vyšívací kruh a jehla... to je dílna Orofärnë design (orofarnedesign)
7.11.2019 15:15