O kouzelných bačkůrkách

O kouzelných bačkůrkách

Na kopci stála chaloupka na kuří nožce. Hyperprostorové motory měla pečlivě ukryty, aby nikdo nezjistil, že každou noc podniká i se svou obyvatelkou galaktické lety.

Čarodějka Ája se přes den tvářila, že je úplně normální, ale v noci - to byla jiná. Sedla si ve své chaloupce do houpacího křesla v podkroví a netrpělivě z okna vyhlížela první hvězdy. V klíně měla položené klubíčko a v prstech točila pletacími jehlicemi.

„Tak už letíme,“ vrtěla se, sotva začala obloha temnět nastávajícím večerem.

Chaloupka se ani nehnula. Nožku měla složenou pod sebou a čekala na úplné setmění. Sotva padla tma, v domečku zmizela okna i dveře a střecha se stala průhlednou kopulí. Kuří nožka se odrazila a vynesla chaloupku změněnou v raketu tak vysoko, až na ni přestala působit zemská přitažlivost.

Ája seděla v křesle se zvrácenou hlavou a dívala se, jak se Země pomalu zmenšuje a její raketa míjí další planety sluneční soustavy. Sotva se ocitli za Saturnem a jeho prstenci, chaloupková loď zpomalila, jako kdyby se nadechovala, pak se jenom zablesklo a loď byla pryč. Ája si automaticky namotala na prst vlnu a začala plést. Jak dlouho pletla, tak dlouho loď letěla. Někdy to trvalo pár minut, někdy i několik hodin. Na jehlicích vznikal více či méně složitý vzorek a kolem lodi se táhly modravé čáry hyperprostoru.

Tu noc, o které je naše vyprávění, pletla čarodějka ze světle modré vlny asi dvě hodiny. Sotva zavřela poslední očko a ustřihla zbytek příze, loď vyskočila z hyperprostoru a vydala se na pomalou okružní cestu kolem nejbližší solární soustavy. Soustava měla tři slunce a patnáct planet, ale jenom na jediné planetě byl život. Mladičký život, dalo by se říct, sotva v plenkách.

Čarodějka si prohlédla všechny planety i tři slunce a tu živou si nechala na konec a zdržela se u ní nejdéle.

„Chuďátko,“ usmála se. „Takové maličké. Leží si tady a kope nožičkama.“ To si říkala, když viděla divoce vířící husté mraky. „Počkej. Mám pro tebe malý dárek.“ Vzala právě dopletené modré bačkůrky a hodila je směrem k planetě. Bačkůrky proletěly průhlednou kopulí střechy a zmizely mezi mraky planety.

Ája ještě chvilku počkala, aby se ujistila, že obě bačkůrky padají správně k planetě, a pak poprosila loď, aby ji donesla zpátky domů.

Před svítáním stála chaloupka na svém místě, nožku úhledně složenou pod sebou tak, aby nebyla vidět, a jenom lehké chvění mohlo napovědět, že má za sebou dlouhou cestu.

Na mladé planetě dopadla každá bačkůrka do jiné řeky. Příze se začala uvolňovat a bačkůrky se postupně rozplétaly a splývaly s proudem. Poslední upletená smyčka se zachytila kolem kamene a volná příze dosahovala daleko, daleko po proudu.

Kdokoli se z jedné z těch řek napil, zvedal pak po nocích hlavu ke hvězdám a snil o jejich kráse a dalekém cestování.

Čarodějka Ája seděla na kopci v chaloupce na kuří nožce a vyhlížela přátele ze vzdálené planety. Vždyť jim darovala touhu po jiných světech ve formě bačkůrek, které se chtěly rozběhnout po celé galaxii.

Od prvního července do posledního srpna dostanete od čarodějky Áji, zvané též Andoriel, prázdninový dárek: Při zakoupení dětských bačkůrek nebo ponožek z jejího obchůdku poštovné zdarma.