Atelier Mandragora - kabelky, které Vás okouzlí.

Za značkou Mandragora se skrývají hned dva tvůrci.

Mandragora Ona - šije, vymýšlí, kreslí, hladí látky a těší se ze života.

Mandragora On - realizuje grafické práce, střihy, krájí a stříhá látky i kůži a těší se, že Ona se těší ze života.

Ve svém profilu píší:

Každé kabelce věnujeme maximální péči; od výběru látky a jejího prvního pohlazení přes samotnou konstrukci a šití až po finální impregnaci. Každá kabelka, která se narodí, je pro mě malý zázrak a jako k zázraku k ní přistupuji. Miluju každičký steh, od toho prvního až k tomu poslednímu. Na našich kabelkách najdete velký podíl ruční, velmi titěrné a zdlouhavé práce, kterou ovšem taky moc miluju. Od prvního momentu šiju s velkou láskou, do svého díla vkládám své myšlenky, svou radost ze života, velkou úctu ke každému novému dni, kdy vstanu a vím, že den bude malým zázrakem a je jedno, zda svítí slunce nebo padá déšť či snad sněží. Žiju tady a teď a své sny všívám do kabelek. Miluju svůj domov, teplo rodinného krbu, své malé Mandragory a miluju život....Jednou jsem někde četla: ŠTĚSTÍ JE BRÁT VĚCI TAKOVÉ JAKÉ JSOU...Jsem šťastná.

 Na naše otázky odpověděla Mandragora Ona – Kateřina:

Jak se stalo, že jste se začali zabývat výrobou kabelek? 

Jsem po neúspěšné operaci zad a jako zdravotní sestra jsem nikdy neměla ani pomyšlení něco tvořit. Znáte to, chodila jsme ze služby do služby a byla ráda, když jsme měla volno a mohla si odpočinout. Právě po zmíněné operaci se najednou stal z aktivního člověka,  člověk plný bolesti. Každý krok a pohyb mi vháněl slzy do očí  a já neuměla bojovat proti této bolesti. Ráno jsem s ní vstávala, večer líhala, byla přítomná všude a vždy a na tyhle ukrutné bolesti nezabíraly ani prášky.

Začala jsem tvořit, dělala jsem decoupage, enkanuistiku, šila panenky a najednou jsme zjistila, že když tvořím,  bolesti jakoby nebyly, jakoby někam odešly, ne že by se ztratily a nebyly, ale nějak mě přestala bolest obtěžovat, a tvoření se stalo pro mně meditací, kdy jsme byla ve svém světě a byla šťastná. Ne že bych předtím šťastná nebyla, ale byl to vnitřní pocit, který mě naplňoval.

Začala jsme šít panenky v rukách, ale pořád mi něco chybělo, neumím to přesně popsat, ale jako bych se hledala.

Jednoho dne jsem ráno vstala a  řekla si, že nemám šicí stroj a přece v každé domácnosti musí být šicí stroj na malé opravy a tak.

Protože jsme nikdy nešila tak jsme si koupila malý dětský stroj, a koupila jsme si časopis Marina a ušila svou první riflovou kabelku Sarah, která se okamžitě prodala.

Jenže šít podle někoho mě nenaplňovalo, a chtěla jsme šít to, co se mi líbí. Ani nevím odkud jsem nabrala odvahu šít, nikdy jsem tuhle činnost nedělala, ale tam uvnitř, hluboko v srdci jsme věděla že to umím.

Jednoho dne jsme vstala a řekla si že ušiju kabelku podle sebe, kufříkového typu. Povedla se, prodala se a přišly žádosti od zákaznic o další...a další a už to jelo.

Myslím, že okamžik smrti u té nešťastné operace, kdy jsem se měla možnost vrátit do života a žít ho jinak, rozhodl, že se ze zdravotní sestry stane autorka módních doplňků.

Já za tenhle zážitek moc děkuju každý den, víte, přežít vlastní smrt není legrace, začít svůj život žít jinak a od nuly taky není legrace, ale nebýt těch 5 minut smrti a šílených bolestí, nežiju svůj život naplno.

Co Vás inspiruje?

Inspiruje mě každý den. Svou inspiraci nazývám Adéla, ráno spolu vstáváme, večer spolu uléháme. Každý večer za svou Adélu poděkuju. Neumím kreslit, ale vidím v obrazech, takže mám hlavu plnou kabelek, jejich detailů, a ty zhmotňuji okamžitě na látku a na kůži.

Mou velkou inspirací a motivací je ON – můj manžel, který je grafik a vidí graficky,  je mým velkým kritikem, a jeho názoru si moc vážím. Protože žijeme hodně kabelkama, tak mi pomáhá krájet podšívky a výztuhy, tady něco nadhodí, tam zkritizuje, ale každopádně je mou velkou oporou, a bez jeho velké opory bych nebyla tak spokojená a netvořila bych.

Vyrobili jste někdy kabelku, se kterou jste se nechtěli rozloučit? Čím byla výjimečná?

Všechny kabelky moc miluju, neumím to pospat, ten proces tvoření, když vezmu látku do ruky a začnu stříhat a šít, a z kusu látky se vyklube kabelka, je tak krásný pocit, z každé jedné se moc těším, a každou jednu miluju a nosila bych je všechny. Když kabelku šiju pořád myslím, kdo ji bude nosit, jak ta dáma bude vypadat, jak se z ní bude těšit.....každá kabelka je pro mně výjimečná, protože v ní je kus mého srdce, mých snů, mé lásky, mého já, mého štěstí a mého života. Jsem blázen, ale šťastný.

Co děláte, když zrovna nepracujete?

Když nepracuji, odpočívám, musela jsme se to naučit, protože má záda mi dávají zabrat, bez odpočinku se okamžitě ozývají ukrutnou bolestí, a dny kdy jsme neodpočívala vedly k návratu k berlím a bezmoci. Takže opravdu i pro mně je to neuvěřitelné, ale naučila jsme se odpočívat, ale pouze fyzicky, v hlavě mi samozřejmě šrotí nové kabelky.

Kdybyste netvořili kabelky, čím byste chtěli být?

Neumím si představit, že bych kabelky netvořila. Byla jsem zdravotní sestra 17 let, a věřím,  že dalších min. 60 let budu žít jenom kabelkama. Nikdy bych nic jiného dělat nechtěla. Nechápu, jak jsem mohla byt sestřička, a to jsme svou práci tak milovala, ale netušila jsme že opravdová láska přijde až o hodně později.  

Atelier Mandragora na Simiře zde.