DANTE - kouzelné spojení kovu, skla a minerálů v dokonalém šperku

"Sklo, které mne učarovalo, bylo časem doplněno minerály, jež v poslední době převládají a ve kterých nacházím stálý zdroj inspirace. Mým základním materiálem je cín, měď v podobě drátu a plechu."

  • 3. 10. 2012 napsal admin
  • medailonky
  • 215x
  • 1  (+1 / -0)

Jedna z našich prvních prodejkyň  – vlastním jménem Danuše Tkáčová

Ve svém profilu píše:

Sklo, které mne učarovalo, bylo časem doplněno minerály, jež v poslední době převládají a ve kterých nacházím stálý zdroj inspirace. Mým základním materiálem je cín, měď v podobě drátu a plechu. Nepoužívám žádné ozdobné komponenty, takže veškerá práce, kterou si můžete prohlédnout je ruční. Sklo neopomíjím a ráda se k němu vracím.

Pokud máte vysněný šperk a chtěli byste jej realizovat, ráda přijmu tuto výzvu a dle Vašeho přání a popisu se Vám pokusím sen splnit.

Jakákoliv úprava (délka, šířka prstýnku apod.) je bezplatná a pokud je reálná, ráda Vám vyhovím. Tápete-li, chcete poradit, nebojte se zeptat. 

Mým hlavním cílem je spokojenost zákazníka, která pro mne znamená i uspokojení a ohodnocení mé vlastní práce.

Jak se stalo, že jste se začala zabývat výrobou šperků? 

Můj zájem o sebevyjadřování výtvarnem je mi asi vrozen, i když je pravdou, že jsem nikdy nepředpokládala, že se budu takto živit. Celý život jsem se zajímala o různé výtvarné techniky a k tomu se připojila i láska a obdiv ke sklu jako takovému, takže vstupní branou pro mne bylo zvládnutí tiffany techniky a vitráží. To je mou láskou doteď, jen jsem přišla na to, že více než řezání skla je pro mne přitažlivější práce s cínem a možnosti, které nabízí. Takže z velkých formátů jsem časem prostě přešla k drobným šperkům a sklo začala prolínat minerály.

Co Vás inspiruje?

Vitráže jako takové, jsou pro mne úzce spjaty s obdobím secese, prvorepublikovou atmosférou a v tom směru jsem se nechala zprvu především unášet i při výrobě šperků. Leč nežijeme v této době a svět nás obklopuje svými krásami a je třeba si jich všímat, takže i to je součástí mé tvorby - pocta životu jako takovému, lidem, člověčenství, přírodě, která nás obklopuje a pro mne je nedílnou součástí.

Vyrobila jste někdy něco, s čím jste se nechtěla rozloučit? Co to bylo?

Tak to je asi samozřejmostí pro výtvarníka, že se  občas musí rozloučit s něčím, k čemu při práci dostal osobní vztah - protože většinou se  prolíná jeho duševní rozpoložení do práce. Vyjadřuje své myšlenky, pocity, emoce. Pak je opravdu těžké se s tím loučit. Když pracuji často nepřemýšlím jakým technickým způsobem věc tvořím, přemýšlím o tom, co chci, aby vzniklo. Snažím se přiblížit svým představám. V poslední době to byla především brož, která měla charakterizovat mne jako takovou - byl tam pes s křídly. Můj život je silně propojen s chrty, takže zvíře bylo dané a křídla jsou pro mne symbolem především svobodným, snovým, nadhledovým. Technicky to nebylo nikterak složité dílko, ale myšlenkově vyjadřovalo mne a musím přiznat, že jsem se s ním ještě rozloučit nedokázala :-)). Ale takových věcí je víc a je nutné si uvědomit, že tak jak mně přinesly uspokojivý pocit při tvorbě, tak pak přinesou - aspoň tedy doufám i radost lidem, co si ji koupí. Mám pak o to více  radost já, když mi napíší, jak byli nadšeni či jakou měl radost obdarovaný, pro kterého věc pořídili.

Co děláte, když zrovna nepracujete?

Tak tato otázka mne pobavila ze všeho nejvíc :-)) - CO TO JE? Já pracuji, i když nepracuji, a to je velmi zřídka, časové omezení od - do pro mne neexistuje. Neumím se nějak oprostit od tvorby, takže pokud jsme někde s dětmi na výletě třeba na hradě, vnímám rozličné ornamenty maleb na fasádách, architekturu starých měst anebo odlesky křídel motýla, který přistál někde na zahradě a přemýšlím jak to vše zachytit. Občas si připadám jako hltač obrazů světa. Ale jsou chvilky, které samozřejmě patří mé rodině celé. Mám čtyři děti a jako typický rak si svou rodinu hýčkám a chráním. No a do ní patří i naše mini ZOO jak to nazývají lidé, co nás znají - smečka sedmi psů - jak jsem již psala - neodmyslitelná součást mého života.  Všichni to jsou moji nabíječi energie, jak čumáci, tak dvounožci, co neposlouchají, ale přináší radost a energii.

Kdybyste nebyla šperkařkou, čím byste chtěla být?

Po všech svých životních karambolech a nasbíraných zkušenostech, pokud bych byla na začátku svého života a měla se rozhodnout znovu kam na školu, volila bych cestu doktora z pohotovosti. Zdraví a život je to nejdražší co  člověk má a já bych ho chtěla chránit. A relaxovat bych mohla s pájkou v ruce :-)).

                                

Celou tvorbu prezentovanou na Simiře si můžete prohlédnout zde.  

Přidej se
k Simiře na

  • Google plus
  • Facebook

Partneři

Jejda! Nejdřív se musíte přihlásit.