Veverka - šperky, které ctí duši kamene

Jmenuji se Romana Míková, tvorbou šperků se zabývám 4 roky, začínala jsem klasickým korálkováním, smalty a v posledních letech mě zcela uchvátilo cínování. Tvořím převážně z minerálů. Výrobě každého mého šperku předchází pečlivý výběr kamene. Tomu věnuji poměrně dost času, protože kámen mě prostě musí "oslovit". Je-li kámen vybrán, přichází fáze "rozmluvy" s ním. To spočívá v několika minutách držení kamene v dlaních a vnímání jeho vibrací. Po chvíli v duchu jasně vidím, jak bude a má šperk z tohoto kamene vypadat. Snažím se vždy "přání" kamene respektovat, protože věřím, že jedině tak bude mít šperk duši a bude svému majiteli nosit radost a pomáhat. Najdete zde i šperky z cínu a českého skla, které mám velmi ráda pro jeho vysokou kvalitu a překrásné barvy. A nově i šperky z našich vlastní spékaných skel, které vyrábíme s přítelem.

Pseudonym Veverka jsem si zvolila proto, že veverky jsou v podstatě hlavním smyslem mého života. Provozuji oficiální záchrannou stanici Veverky obecné. Což v praxi znamená, že od brzkého jara do pozdního podzimu pečuji o opuštěná veverčata. Část mých výrobků je věnována právě veverkám - záchranné stanici, protože jsme financováni jen velmi skromně z darů a adopcí trvale handicapovaných veverek. Ostatní naše zvířata-koně, divočáka, srnce atd. si můžete prohlédnout na stránkách naší stáje-https://www.stajvalento.cz/.

 Jak jsi se dostala k tvorbě šperků? Vím, že staráš nejen o opuštěné veverky, ale vlastníte také stáj, ve které se staráte o koně poznamenané dostihovou kariérou. Vzpomínám si na slepého Marouška, na kterém jsem kdysi jezdila, klidného a milého koně, kterého jste se ale ujali s pověstí nezvladatelného agresora. To vše, náročná péče o zvířata, hospodářství… kde jsi našla čas na tvorbu šperků?

K tvorbě šperků jsem se dostala právě kvůli zvířatům a nutnosti je uživit a zajistit jim vše, co potřebují-nejen krmení, ale i kvalitní veterinární péči. Čas je můj neustálý problém. Od chvíle, kdy jsem se začala tvorbou šperků živit, jsem byla nucena vzdát se z větší části péče o naše koně a výcvikových hodin na jízdárně. Tuto činnost po mě převzala kolegyně a já nyní téměř všechen svůj čas věnuji tvorbě.

Ptám se na to každého, tedy i Tebe, vyrobila jsi někdy šperk, kterého ses nedokázala vzdát?

Ano takových šperků mám doma několik a jsou prostě jen moje. Většinou jsou to náročnější kousky s kameny, které mě zvlášť oslovily.

Kde hledáš inspiraci, šperkuješ každý den, baví Tě to pořád, nebo je to někdy už rutina?

Inspiraci nacházím většinou v přírodě. Většina kamenů si o zpracování "řekne" sama. Pracuji denně a stále mě to velmi baví a určitě bych neměnila.

Co děláš, když zrovna nepracuješ? Existují takové chvíle vůbec?

Když netvořím šperky, se snažím věnovat čas našim zvířatům, kterých s námi žije opravdu hodně a ke všem mám silný vztah. Zmínila jsi slepého plnokrevníka Maragáda, který je mou největší láskou a vzhledem k tomu, že už není žádný mladík, snažím se, si ho co nejvíce užít. Znám ho celý jeho život (22let) a uvědomuji si, jak ten čas strašně letí a že tu nebude napořád. Takový můj odpočinkový den tedy vypadá tak, že sedím na pastvině a pozoruju Marouška a ostatní koně, jak se spokojeně pasou a říkám si, že bych dala všechno za to, aby to tak bylo ještě hrozně moc dlouho.

Kdybys mohla volit znovu, chtěla bys dělat něco jiného, nebo bys zvolila stejnou cestu?

 Určitě bych zvolila stejnou cestu. Neměnila bych asi jediný den mého života, protože všechno co mě potkalo ať dobré, či zlé, mělo svůj smysl. Se zvířaty zažíváme nádherné chvíle, ale přijdou i ty zlé, hlavně když některé z nich odejde "na druhou stranu", to je pak moc smutno. Když má člověk tolik zvířat jako my, tak v podstatě nezná dovolenou. Nemůžu se prostě sebrat a jet na 14 dní k moři. Někdy mi to chybí, moře mám moc ráda, ale neměnila bych. Maximální dovolená je pro mě 3 dny v Jižních Čechách, kde to mám velmi ráda a na odpočinek mi to stačí. A po dvou dnech se mi už stýská jak po zvířatech, tak po pájce.