Simira na cestách - Slovinsko

Do Slovinska jsme vyrazili již druhý rok po sobě. Země je to sice malá, ale o to intenzivnější můžou být vaše zážitky. V jednom dni se můžete vykoupat v moři a večer stoupat k horským vrcholům.

Daše cesta započala tradičně jinak, než jsme chtěli. V lijáku, na dálnici, již se šeřilo se dcera pozvracela. Žádné trochu blink, ale naplnila kufřík s jejíma věcičkama a všechny boty v dosahu jednoho metru. Pomocí vlhkých ubrousků, kuchyňských utěrek a vydatného deště jsme věci nacpali do pytlů na odpadky a šli spát. Ještě na okraj, jsme jako kočovníci, spíme všichni v tak nějak upraveném transportéru. Ráno jsem v Rakousku na toaletách u benzínky šamponem dělala vánoční úklid.

Vše je v pořádku a již jsme v městě Kranjska Gora, které je vstupní branou do Triglavského národního parku. Již tady na vás dýchne atmosféra vody a vysokých hor. Je zde mnoho kaváren a restaurací, infocentrum, možnost koupání.. Moc dlouho se tady nezdržujeme a míříme k sedlu Vršič, které je jedním z výchozích bodů na menší tůry, na feráty, např na známý Pristojnik se skalním okem. Nás nahoře v sedle překvapí krupobití. Ani nevysrčíme nos.

Protože jsme tady byli již loni, nevadí, sjíždíme dolů a pokud zde budete poprvé, nesmíte vynechat pramen Soči. Budete jej mít na cestě, dále se zastavte ve vesnici Trenta, kde je také pěkné infocentrum a jeden z nástupů v cestě na Triglav.

Projděte se vycházkou okolo říčky Lepenca, kde zažijete lesní pohádku s jezírky a vodopády. Projděte si u Kobaridu kýčovitě tyrkysové soutěsky řeky Soči. Nekoupatelné. Ledová voda jako žiletky. Náš cíl byl Bovec, což je městečko, kde může každý příznivec sportu najít, co potřebuje. Voda? Kaňoning? Paragliding? Turistika? Kola? Vše tady je a jistě jsem si na všechno nevzpoměla. A to tady nejdete také. Nás ovšem zlobí počasí a žaludky, volíme proto směr jih a moře. Ovšem ještě netušíme, že po vydatném obědě u náááádherného vodopádu Boka začne zvracet i syn Otakar. Naštěstí stačil použít pytlík.

U moře se nám nic zvláštního nestalo, jenom jsem se p...a já a to už byl konec této epizody. Děti si pár dní užily koupání, v moři bylo dost živo, ježečci, medůzy, ryby a poustevníči. Také se tam hemžilo dost lidí a na to poněkud nejsme.  Už nám všem bylo dobře, já jsem sice ztratila chuť k jídlu, vůbec mně nehonila mlsná. Taky dobře. Cestou jsme navštívili Skočjansou jeskyni, která vás ohromí svou velikostí a přítomností řeky jménem Reka, která umí i dnes jeskyni vydatně zatopit. Hurá zpět do hor. Vykoupali jsme se v Bohnijském jezeře, zalezli jsme si na skalkách u Kupljeniku. Na další den jsme naplánovali náročnější horskou tůru. Vyjeli jsme co nejvýš do masivu Triglavu. Možná z biatlonu znáte Pokljuku a Rudno Polje, kde je další výchozí bod na tůry na Triglav a také biatlonový stadion. Náš cíl by okruh na vrchol Viševnik 2050 m.n.m. Byl to masakr. I tady bylo vedro.800 výškových metrů. Tleskám dětem. Výhled byl parádní, na Triglav a ostatní kopce. Bylo škoda ztrácet výšku. Příště zamluvíme nocleh na některé z chat.

Další velký omyl je vidět na vlastní oči Bledské jezero. Matějská pouť jsou lázně klidu a míru. Najděte si obrázky na internetu, uděláte líp. Rychle pryč. Jsem výborný improvizátor. Kruh se uzavírá a já velím: ,,Jedeme se koupat do osvědčených jezírek v Kranjske Gore", u kterých moje vyprávění začíná. Nádherné odpoledne. Čistá voda, klid. Z mapy vybírám další cíl.  Přejedeme pár kilometrů do Itálie, ostře doleva  a jsme v dalším ráji. Mineme podivnou vesnici Cave del Predil se stejnojmeným jezerem. Jezero nás očaruje. Minimálně lidí, parkování ve stínu. Na protějším břehu jediná další pláž. Pár ztracenců a hlavně, pár kilometrů do sedla, které vás opět vyšvihne přímo pod náš další vysokohorský vrchol, druhou nejvyšší horu Slovinska Mangrart, 2679 m.n.m.

Již jsme věděli do čeho jdeme. Vloni jsme tam děti vytáhli ferátou Slovenia. Letos jsme zvolili normální cestu, která se nakonec ukázala ještě šílenější, než relativně zajištěná feráta. Byl tam konečně chládek, svěží vítr. Viděli jsme i sníh, děti se v srpnu koulovaly. No, zabralo nám to přes 5 hodin a byl to také výkon. Rozhodně bych výstup nepodceňovala, viděli jsme zcela šílené lidi v plátěnkách, nebo jednoho pána s 5.tětmi, jedno v krosně. Upozorňuji, že místy chybný krok by vás vyplivnu o kilometry níž kdesi v Itálii. Pak jsme již jen relaxovali u toho krásného jezera. Půjčili jsme si šlapadlo a nekonečně dlouho jsme brázdili zelenomodrou hladinu. Koupali se, plavali, skákali šipky i mrkev.

Bylo to prima. Spali jsme všude možně, myli jsme se v jezerech a řekách, jedli jsme houby, Doufám, že pár takových rájů ještě objevíme a prožijeme. Jo abych nezapoměla, NIKDY nespěte v autě v Triglavském národním parku, šerifové jsou fakt drsní.

Zdravím,

Zdenka

Uložit