Tonalita snímku, barevná kompozice, barvy.

Tonalita snímku. Sytost barev a nebo jejich jas, prokreslené stíny a nevypálená bílá, barevná kompozice (protože i taková existuje) a věrné podání barev. Právě o tom bude dnešní fotopranýř v podání Jitky Hejtmanové.

  • 23. 12. 2012 napsal Jitka Hejtmanová
  • pro prodejce
  • 3102x
  • 3  (+3 / -0)

Mám dojem, že dnes si vystačím jenom se shora zmíněnými parametry fotografií.

Fotit na digitál má mnoho výhod. Od množství snímků, které můžeme zdánlivě zdarma pořídit, až po korigování expozice prostou kontrolou právě vyfoceného a následnou změnou nastavení aparátu. I velmi jednoduchý přístroj dokáže - je-li správně veden - snímat objekty v reálné barvě a nepodexponovoané (přeexponované).

Vánoční sada od Haniny není (na úvodních snímcích) vidět. Aparát pravděpodobně snímal automaticky bílý podklad, udělil mu nekompromisní šedou barvu (on neví, že bílá má zářit) a červené ozdoby naprosto zanikly. Na dalších záběrech ozdoby leží na přírodním dřevě a ejhle - aparát zprůměroval to, co viděl správně a výsledkem je barevně přesvědčivá, expozičně správná fotografie.

Zůstaneme-li u Haniných ozdob nebo lépe řečeno dvou typů jejich zobrazení, povšimneme si dalšího zajímavého elementu, který hraje ve výsledném dojmu z fotky zásadní roli. Je jím barva světla. Neutrální světlo je v případě snímků na bílém pozadí zjevné. Byl den, slunce nijak nezářilo, bylo takové bílé šedo.
Na snímcích ze stolu už je patrné míchání barev a to především na tom v pořadí druhém. Svíčka v pozadí naznačuje jakousi podvečerní atmosféru a hlavně - září oranžově, teple... Světlo přícházející zprava je chladné denní a barví srdíčka lehounce domodra. Naopak zleva dopadá trochu světla umělého a předměty naopak barví teplými odstíny.
Možná, že je to proti všem regulím správné produktové fotky, ale mně se to líbí. Ano, takhle se na ozdoby budu koukat, až si je koupím a takhle budou měnit barvu, až bude zapadat slabé zimní slunce.

Podobné míchání barev našemu oku v denním provozu vůbec nepřijde, ale na fotografii může být rušivé, pokud se přepískne. Tahle krabička byla nasvícena teplým umělým zdrojem zezhora a denním světlem, dokonce možná podvečerním světlem zprava:

Vidíte ten rozdíl v tonalitě? Žlutá versus modrá.

Pomýšlíte-li na jednoduché řešení takového barevného rébusu tím, že budete fotit (teď v zimě se to nabízí) jenom při umělém osvětlení, musím vás upozornit na jeho úskalí. Dokonce rovnou na dvě. Když není žárovka dost silná, máte prostě a jednoduše světla málo nehledě na jeho barvu. Zvyšujete citlivost aparátu (zrnitý, “rozpadlý” snímek bez prokreslených detailů) a nebo prodlužujete exoziční čas (škubnete sebou a snímek je neostrý). A nebo je prostě fotografie příšerně žlutá.

I takové barevné úchylce se lze vyhnout a to tím, že fotoaparát zkalibrujete na bílou, tedy - aparát si “odmyslí” to žluté teplé světlo a chová se, jako by byl obyčejný bílý den, ale výsledek nemusí vůbec být přesvědčivý. V tomto případě, stejně jako v případě použití zabudovaného blesku coby jediného (nebo spíš jediného silného) zdroje světla, radím počkat. Na ráno. Na den a na skvělou příležitost modelovat tvary a povrch fotografovaného předmětu denním světlem, jeho odrazem nebo kombinací světel (s velkou mírou citlivosti pro zmatečné mísení barev) a nespoléhat se na nemodelovatelný zdroj z umělého osvětlení.

Na závěr by bylo fér Hanině z úvodu poradit, jak srdíčka na bílém podkladu vybarvit.
Bílý podklad a barevný předmět je potřeba fotit s ohledem na ten předmět. Kýžené je jeho prokreslení a podání detailu, ne prokreslení bílé, jehož výsledkem je šedá.
Řešení?
Přeexponujte si trošku záběr. Možností, jak toho docílit, je mnoho a záleží na funkcích vašeho aparátu. Některý umí přidat hodnotu EV (pouští víc světla), jiný měří bodově a tudíž si můžete “naměřit” správnou expozici na předmětu, uzamknout (namáčknout spoušť) a znovu pohnout aparátem tak, aby se vám líbil výřez reality, který snímáte.

A maličká douška na úplny konec - můj malý a oblíbený trik. Tenhle plstěný ptáček má hlavičku ve stínu a ocásek příliš osvětlený a přitom by stačilo mu před čumák postavit bílý karton a světlo na něj zpátky odrazit.

Přeju vám hezkou zimu a hezké zimní světlo. Ono takové severní, nekonkrétní a bílé fotí skoro samo, zvlášť, když se skamarádite s foťákem a naučíte se ho poslouchat.

Děkujeme Jitce za poučný článek a znovu připomínáme, že můžete zasílat své foto k hodnocení a radám jak na to na adresu admin@simira.cz, heslo: fotopranýř. Podmínkou je umístění foto na našem serveru.

Přidej se
k Simiře na

  • Google plus
  • Facebook

Partneři

Jejda! Nejdřív se musíte přihlásit.