Princezny

Dycky dyž sem byla u stařenky na prázdninách, tož sem ráda chodila k její sestře. Měla pět dospělých děcek a poškrabečka Marušku. Tá byla o rok mladší než já a tož sme si výborně rozuměly.

Našu partu doplňoval eště tetiččin vnuk Pepík, kerý byl enom o měsíc mladší než jeho teta. Hlídával nás Maruščin tatínek, kerý byl po úrazu v dolech v důchodu. Nechál nás dělat, co sme chtěly a my sme teho využívaly. Ale abysme sa neflákaly enem tak, tož nám dycky vyhnal husy za jejich humno a my mosely pást. No šak to těžká práca nebyla.

Hneď za humném tékl líný potok a za ním byla velká lúka. Huse sme poručily Pánu Bohu a řádily jak černá ruka. Jednú sme sa chtěly hrát na princezny, ale Pepík, kerý měl dělat princa, nad nama ohrňoval frňák. Smíl sa nám, že eště neviděl princeznu v teplákách a bez paraplíčka. Chvílu sme sa na něho hněvaly, až Maruška dostala nápad.

Víš co? Anka a Lidka majú ve skříni princeznovské šaty. V zimě šly na ples a opravdu vypadaly jak princezny. Hneď sme sa rozběhly na ty šaty podívat. A opravdu, ve skříni vysely žluté a růžové nadýchané šaty. Měly aspoň tři volánkové sukně - no co vám budu vykládat, prostě nádhera. A dyž eště Maruška vytahla krabice s botama téj saméj barvy, nebylo o čem přemýšlat.

S druhéj skříně sme vytahly tetiččin kostelní fěrtoch, přibraly strýčkův parádní klobůk a potichúčku sme sa proplížily kuchyňú. Na chodbě sme vzaly dva palazory, strýčkovi myslivecké gumáky a v prádelce velkú vařaju. Dyť Bajaja mosí mět aj meč. No je pravda,že Bajaja sa trochu ošíval, dyž sme ho do teho mustrovali. Dyž ale uviděl vyparáděné princezny, tož už nic neříkal a šel mečem sekat kopřivy.

Chvílu sme sa procházaly po mostku. No procházaly - dovedete si představit dětské nožičky v botech o štyry čísla větší a eště na jehličkovém podpadku a k temu hrbolatý mostek? Ale nám to náladu nezkazilo. A aby sa Bajaja nenudíl, tož sme začaly utěkat a volat: "Bajajo, zachraň nás, honí naás drak!"

Ale Bajaja místo aby nás zachraňoval, tož nám tú vařajú podrazil nohy a my sa skúlaly mezi huse do potoka. Hneď sme vylézly, chytily Bajaju, protahly sme ho kopřivama a hodily do potoka. Ale mosely sme vlézt za ním, aby sme vylovily boty, palazory a všecko, co nám chtělo uplavat. A Bajaja sa nám zaséj začal posmívat: "Haha, princezny od husinců, no vy od holek dostanete."
Smíl sa, až sa za břuch popadal. "Víš co?" Napadlo Marušku, "my ty šaty opereme." A tož sme znova vlézly do potoka, našly si oblázky a tyma sme  šaty mydlily a máchaly mezi husama. A protože sa blížila hodina, kdy holky jezdily z práce, tož sme  mokré šaty pověsily dozadu do skříně, aby holky nic nepoznaly.

Ale oni to poznaly a my sme od nich dostaly metlú, až na Bajaju, kerý vylézl na hůru a vytahl ze sebú žebřík.