Deník psaný drápkem 2

06.03.20.
Spát se dá různě. Pro mě to není žádný problém.  
Třeba na sušáku. 
Kintaró

Nebo Lence přes koleno. Prímově jsem si protáhl záda. 

06.03.22
Když jaro, tak jaro. Naši doma to nevzdávají, přestože venku za okny stále ještě chumelí. Lenka zasela kočičí trávu a ta do týdne krásně 
vyrostla. Věděli jsme s Kinym, že je tam nahoře, kam nesmíme, totiž 
na stole. Protože jsme si ji chtěli pohlídat, chodili jsme za ní tajně. Když 
nás při tom náhodou někdo uviděl, dělali jsme se neviditelní a rychle jsme seskočili dolů. Kdepak. Na nás si nepřijdou. I kdyby nám stokrát říkali, že za travičkou můžeme, my jsme nešli. Když vám to někdo dovolí, už to není ono. Nakonec nám dali naši travičku dolů na podlahu. A to byla zase chyba. Co s kočičí trávou, když není na stole? 
Modelka a Kintaró

06.03.27 
Dostali jsme novou hračku. Takovou prolízačku ze šusťákoviny. 
Nejdřív to vypadalo, že to bude prima zábava - tak hezky to  
šustilo, když to Lenka rozbalovala - ale pak jsem zjistila, že je to stejné, jako naše stará trubka z koberce.  

No, nějaké rozdíly bych přece jenom našla. Tak například: ta nová trubka stála 158,-Kč a stará byla skoro zadarmo. Nová trubka nedrží tvar a nedá se použít jako škrabadlo, kdežto stará trubka je hezky pevná a proto se z ní dají lépe vytahovat myšky, které mi tam naši hodí. Nejenom že je stará trubka skvělé škrabadlo, ale ještě se na ní bezvadně trhá koberec, kterým je obalená. A voní, protože je postříkaná Kozlíkovými kapkami.  
Už jsem docela utrubkovaná. Jdu si lehnout. Modelka