Zanky - všechny moje lásky....

Rozhovor se zanky:

1. Prozraďte nám nejdříve něco málo o sobě.

Něco málo o sobě …… Nejraději bych to vyřešila holou větou, ale to by mi asi neprošlo. Tak to holt trochu rozvinu.
Jmenuji se Zuzana Koudelová a proto taky přezdívka Zanky. Říkali mi tak, když jsem byla malá – Zana, Zanka, Zanenka a u části mé rodiny mi toto oslovení zůstalo. Od narození žiji v Olomouci - po mámě krev hanáckou a po tátovi slováckou. Olomouc miluji, je to nádherné staré město a pro mne má optimální velikost – v případě nouze, lze dojít z jednoho konce na druhý pěšky. Je příjemné toulat se po místech, jež oslovují lidské duše už celé tisíciletí. V nedělním dopoledním tichu slyšet na Horním náměstí všechny ty podomky, služky a jejich pány, jak pokřikují okolo kašen, poslouchat klapot okovaných koní a vrzání vozů trhovců i církevních hodnostářů. A v pondělí střih a Olomouc je současné město plné hospůdek, kaváren, pivnic a jiných podobných lidských shromaždišť, jež místní i přespolní velice rádi využívají. Jen ty kulisy, ve kterých se to vše odehrává, jsou pořád stejné. A v neděli se opět vplíží ticho a krása minulosti, život těch předešlých.
Mám rodinu – dvě dospělé dcery, původního manžela  a Bety – jezevčici drsňačku z útulku. Na jihu Indie v oblasti Kodaikanal žije a studuje naše „na dálku adoptovaná“ dcera Supitha. Už je z ní krásná mladá žena, jež nebude muset žít stejně nuzný život jako její rodiče.
Jsem úplně obyčejná ženská, které nevadí vařit a péct, ale která nenávidí žehlení a luxování. Ženská co má ráda filmy Woody Allena, knížky Geralda Durrella a legrácky Monty Pythonů, a nemá ráda horory a multiplexy. V muzice mám dost široký záběr od té nejstarší až po tu dnešní. Nejbližší mé duši jsou Leonard Cohen, Annie Lennox, Jarek Nohavica a J.S.Bach. Miluji hory – Jeseníky jsou má srdeční záležitost, miluji vodu v jakémkoliv skupenství, cestování.
Povoláním jsem stavařka, ale myslím, že je na čase dát šanci mladším a žít tím, co mne skutečně baví a naplňuje – vymýšlet a vytvářet, a dělat tím radost sobě i okolním.

2. Jak k Vám tvoření přišlo?

Tak jako spoustu lidí i mne potkalo to, že mi sice bylo dáno výtvarné cítění a šikovné ruce (v dětství jsem chodila do výtvarky), ale můj život se odvíjel po jiné koleji. Po koleji stavařské.
Protože jsem narozená ve znamení Býka, tak se ve mně spojila praktičnost Býka a kreativnost Venuše, jež mu vládne. A já celý život čerpám z tohoto daru. Když nešlo výtvarničit, tak jsem alespoň navrhovala a vyráběla oblečení pro sebe a své blízké. Dokonce se mi podařilo na krátký čas utéct do keramické dílny, než mě osud zase bez milosti hodil zpět do stavařského vlaku a přesazoval z místa na místo až jsem skončila ve vagonu pro OSVČ. Tam jsem dosud, ale už zase stojím na stupátku mezi vagóny, jednou nohou ještě ve stavařině a tou druhou se už opírám o stupátko vagonu s uměleckými řemesly.

3. Kolik času denně Vám zabere Vaše tvorba?

Zatím se pohybuji ve dvou zcela odlišných sférách, takže čas na tvorbu je velmi proměnný. Někdy jen stírám prach z pájky a řeším stavařinu a jindy zase třeba celý den s pájkou v ruce vymýšlím, zkouším, vztekám se, když se nedaří, zapomínám pít, jíst. A to vše se odehrává na jedné kolečkové židli – vlevo je stavařská kancelář a vpravo má dílna. Stačí se otočit na židli. Vlevo počítač a výkresy, vpravo plechy, dráty, cín atd.

4. Jakou technikou tvoříte? 

Já tomu soukromě říkám „umělecká klempířina“. Je to původně technika tiffany, přizpůsobená práci s kameny, dráty a plechem. A v případě šperků je tam tak trochu technika i z té klasické šperkařiny. Abych dokázala co nejlíp splnit své představy, tak jsem si ještě začala vyrábět fusingové (lehané) sklo. Ale už teď vím o dalších technikách, jež jde spojit s cínařinou.

5. Co Vám udělá vždy radost?

Radost? Toho je … Když se cín nepřepaluje, patina chytá, kameny nepraskají a neblednou, popáleniny jsou jen povrchové, nářadí neutíká do svých skrýší, dráty mají viditelné konce, pájecí voda neprská, nikdo mi nevolá, že chce rozpočet, nemám reklamace, není pařák, zpívá mi Anička Lennox nebo Leonard Cohen, v ledničce je zmrzlina…. a dalších asi tisíc věcí.

6. Pokud byste měla vybrat a doporučit jediný výrobek na Simiře , který by to byl a proč?

Uff, to je hrozná otázka. To je jako vybrat, který východ slunce byl nejhezčí. Tak tedy: Vůně heřmánku – asi proto, že je to mé zamilované sklo - dokonale řemeslně udělané a skvělé ve své jednoduchosti.

Vůně heřmánku:

7. Existuje nějaký Váš výrobek, kterého se odmítáte vzdát?

Ano, jsou to věci vyrobené z kamenů, co mi dovezou mí blízcí nebo známí z putování po světě. Teď mám zrovna jeden takový nový přívěšek. Nějaké zatuhlé „bláto“ z Bali. V lesklém cínovém děravém kabátku vypadá opravdu skvěle .

Děkuji za rozhovor.

Nakouknou do obchůdku Zanky můžete zde.