Quayaba - mottem její kreativní práce je shakespearovské „svět je moje ústřice“.

1. Kdo se skrývá za značkou quayaba? 

Kateřina Lokvencová. Vystudovala jsem koncem 80. let Střední uměleckořemeslnou školu při Školském ústavu umělecké výroby v Praze – obor textilního výtvarnictví, který zahrnoval ruční tkaní, krajkářskou a vyšívačskou tvorbu. Moje zájmy o uměleckou tvorbu mě nikdy neopustily, —a svět umění jsem vždy obdivovala. Živila jsem se po léta spoluprací s českými a slovenským špičkovými umělci a kurátory, vytvářela jsem jim zázemí produkcí jejich výstav, pomáhala s redakcí jejich katalogů, knih a monografií. Až po více než čtvrtstoletí od ukončení střední školy s uměleckořemeslným zaměřením jsem se k vlastní tvorbě vrátila. Léta spolupráce s výtvarníky mi dala nepřeberné množství zkušeností a tak můžu konečně realizovat svou touhu začít své šikovné ruce, tvořivost a množství nápadů využívat i jiným způsobem než prací s počítačem a telefonem.

2. Proč jste zvolila právě přezdívku quayaba, pokud to není tajné?

Tajné to není a nečekejte ani žádný intelektuální gejzír skrytých významů. Vždy jsem milovala písmeno Q – ostatně je ve fonetické formě obsaženo i v mém příjmení. Quayaba vznikla překladem pejorativního oslovení kachna do španělštiny (guayaba=novinářská kachna, dnes v době vyhledávačů najdeme pod tímto slovem i exotické ovoce) a záměnou počátečního písmene G za Q. Tato internetová přezdívka – nebo chcete-li nick mě provází už více než 15 let a neměla jsem potřebu ani chuť měnit ji za jinou, tak jsem ji začala používat i jako značku pro svou tvorbu.

3. Co všechno vytváříte a jakou technikou?

Zpočátku jsem se zabývala technikou decoupage, poté jsem si odskočila k malování porcelánu, chvilku jsem si hrála s polymerovými hmotami, s korálky, až jsem se „ukotvila“ v technice chainmaille neboli česky kroužkování, která je mému srdci a naturelu asi nejblíže. Šperky tvořené nekonečným otevíráním a zavíráním kovových kroužků jsou ve svém výsledku vlastně jakési kovové krajky.

4. Existuje výrobek, se kterým jste se opravdu nerada loučila a proč?

Jeden byl. Světle modrý plechový kyblík s čuníkem vytvořený technikou decoupage a malovaný. A proč? Protože byl romantický a ironický zároveň, —a jen z principu si ho nemůžu zopakovat už ani pro sebe. Nebyla by to už ta síla okamžiku vzniku. Ale když on se tak děsně líbil jedné mladé dvojici na trhu, že i když jsem ho tam měla jen na odkládání propisky a drobných, jsem jim ho po dlouhém váhání prodala.

5. Co Vám spolehlivě zvedne náladu?

Náladu mi vždycky zvednou malé děti. Ale vaše otázka zřejmě směřuje jiným směrem. Tak tedy spolehlivě mi zvedne náladu moment, když vidím svůj výrobek na ruce či prstu nositele i v jiný den než v den prodeje/darování. To je pro mě znamení, že jsem se nespletla ani já, ani kupující/obdarovaný.

6. Co opravdu nemusíte?

Manipulaci. Z lidského hlediska se jí víceméně úspěšně snažím vyhýbat. Z produktových věcí mě šokují plastové napodobeniny čehokoli – kamene, porcelánu, květin, dřeva, kovu. Kámen má být kamenem a porcelán porcelánem, nikoli jeho zmanipulovanou plastovou nebo polystyrénovou napodobeninou.

7. Pokud byste měla vybrat a doporučit jediný výrobek na Simiře , který by to byl a proč?

To jste mě opravdu zaskočila, ale mám-li vybrat jedinou věc, pak je to tedy „Stolní odpuzovač idiotů“  páně JindřichaRudolf. A proč? Bez urážky kohokoli jsem přesvědčena, že je dokonale spolehlivý a stoprocentně funkční.

Děkuji za rozhovor.

Simona

Celou tvorbu quayaba si můžete prohlédnout zde.

"Miluje struktury vzniklé náhodně či plánovitě, znaky, erby, runy, zrcadlení a nekonečné opakování motivů jak je známe z děl Viktora Vasarelyho nebo Zdeňka Sýkory. Miluje též humor, vtip, parodii, ironii a slovní přesmyčky – což je asi nejlépe rozpoznat v názvech, kterými pojmenovává své náramky, prsteny či náušnice." , napsala o Kateřině Lokvencové Sylva Petrová, Sunderland, červenec 2012.