Jak lépe fotit módu?

Snad nebudete mít pocit, že si cintáme pentli nebo že jsme přemoudřelí rádoby umělci, toho se chceme rozhodně rozhodně vyvarovat. Naším cílem je poukázat na dobré a často jednoduše pořízené snímky a na těch méně povedených najít a definovat chyby tak, abyste je příště neopakovali. Samozřejmě pokud chcete! Žádný estetický befel a poučování.

Tak jdeme na to. Začínám já, Jitka Hejtmanová (https://www.photon.cz/jitka/) a moc dobře vím, jak těžké je vyfotit produkt pěkně.

Třeba zrovna šatstvo:

https://www.simira.cz/produkt/3202-americke-pyzamko-krajkova-poteseni

Musela bych sama dlouho přemýšlet, než bych dokázala přijít na způsob, jakým saténové spodní prádlo mimo atelier (ačkoliv v něm by zase řádily odlesky!) reprezentativně vyfotit. Předně bych nechala modelku stát tak, abych stojící postavu snímala nedeformovaně. Zkrátka, aby mi ze záběru nelezla kolena, která neprodávám, ale materiál a střih, který naopakprodat chci. Pozice modelky na tmavém gauči v ustupujícím světle je dokonale neestetická, nemluvě o absenci hlavy. Chápu, styděla se, že? Ale i tak by se při zachování soukromí modelky dal pořídit lepší snímek. Uvažujte se mnou:

Modelka stojí u okna v ustupujícím tmavém interiéru. Má ruku vbok a druhou se ve výši hlavy opírá o otevřené okno. Obličej k té ruce otáčí a tak se nám skrývá její tvář. Tělo naopak poněkud pozérsky (ale to nevadí, má to být svůdné!) natáčí k fotografovi, který ji snímá někde od středu jejího těla, aby byly +- zachovány realistické proporce, pokud má širší objektiv a nebo si fotograf odstoupí, má-li místo a delší „sklo“. Nevadí, když je okenní parapet přesvícený, ani, že za modelkou není zřetelný interiér. Nebleskáme, soustředíme se na hru barev na povrchu látky. Modelce „řežeme“ nohy někde vhodně pod nohavičkami, ale za hlavu na obrázku se opravdu přimlouvám.

Čím prázdnější interiér a čím méně detailů ze života toho obýváku, kde snímek vzniká, se dozvíme, tím čistěji a ve výsledku důvěryhodněji snímek působí. Ideální světlo je mléčné, šedé, pršavé a nebo severní okno.

Teď vybrat nějaký povedený snímek oblečení - když užjsme začali oděvem. Původně jsem chtěla tuhle pěknou studiovou fotku:

https://www.simira.cz/produkt/2041-kalhoty-navy

Ale vypadá spíš jako naskenovaná tištěná fotka, než původní tvorba. A samozřejmě za ní stojí x hodin produkce, líčení a profesionální fotograf.

A přitom nic z toho není nutné, jak dokazuje galerie k produktu "pohyblivá žena" - tedy ke krátké sukýnce.

https://www.simira.cz/produkt/12825-sukne-pohybliva-zena-s-m

Jedno místo, jedno děvče a několik póz a divák zná povahu výrobku. Pochopí, že nebude slušet každému, dokáže odhadnout, k čemu se bude nebo nebude hodit a jestli ji unosí. Víc po obrazové prezentaci není možné chtít. Modelka si svoji roli užívá, hází (neuřízlou) hlavou a roztomile se kroutí. Naprosto skvěle vybraný exteriér se nepřetahuje o pozornost, ale když už mu ji věnujeme, víme víc o vkusu autorů oděvu.

Jenom pro srovnání jedna z přehršle nevhodně vybraných lokací zde:

https://www.simira.cz/produkt/14233-maxisaty

Myslím, že se vyplatí opustit vlastní dvorek, pokud nechceme, aby o nás všichni věděli, že obklad domu udělali ještě rodiče v 70. letech, zatímco dlažba musela počkat až na nové milénium.

Snímky "Pohyblivé ženy" a další fotky od stejného prodejce mají i drobné vady, přestože vycházejí ve srovnání s drtivou většinou zobrazení oděvůna Simiře báječně. Je to například nevyrovaná tonalita záběrů a jakýsi tmavý filtr, který přes ně občas přejde... Je to škoda. Poněkud vytříbit barvy, přidat na kontrastu a naopak ubrat na "šumlování" a nebylo by vážněco vytknout.

Ale pro dnešek končím s radami, snad jen poslední na závěr. Prosím, nestříhejte modelkám/modelům hlavy. Najděte někoho, kdo má svoji hlavičku rád a zapózuje i s ní. Krom toho, že obrázek bude dávat kompoziční smysl, dodá doslova snímku a produktu tvář, s kterou je možné se ztotožnit.