První týden

První lednový den jsme vyrazili s manželem na novoroční procházku do přírody, do čerstvosti a klidu mimo město, ač kousek za městem a ač jsme po cestě potkávali spoustu lidí, kteří měli obdobný nápad. Počasí k tomu poskytlo hřejivou nabídku. Nebe bylo jasně modré, jako by ho zametli, slunce zářilo, jako by ho vyleštili, a teplo se kolem vznášelo, jako by vyhánělo zimu.

Jako by nám úvod nového roku chtěl zvěstovat, že všechno zlé se v dobré obrátí.

Jako by nás pohladil nadějí. 

Jako by se do unavených myslí prokutalo jaro.

Jako by nás chtěl podpořit v našich budoucích krocích, v časech nejistých váhavých, opatrných, klopotných.

Nový začátek…

Začátek je jako sladký příslib. Něčeho určitě nového a určitě lepšího. Něčeho určitě šťastného a veselého. Je doufáním i vírou, které nám klokotají v srdci. Je toužebným přáním, co udržuje duši při životě. Je čerstvým nádechem, jenž povzbudí.

Začátek vábí vidinou změny, samozřejmě pozitivní, a lehkostí, již na pomyslném startu pociťujeme. Něco začíná. Něco se rodí. Něco vzniká…

Začátek je jako letní okouzlení, které rychle vzplane, ale ještě rychle uhasne. Jakmile se totiž začátek přemění v pokračování a náš život pokračuje po cestě, kterou jsme chtěli změnit, nastává skutečná zkouška. Našeho odhodlání a trpělivosti, naší píle a pracovitosti. A naší vůle. Jestli vydržíme. Nebo to vzdáme.

Nový začátek je chvílí vyslovených přání a tužeb, předsevzetí a slibů, které dáváme sami sobě.

První lednový týden nám zamával na rozloučenou. Stále je to snadné. Stále jsme na začátku. Stále na jazyku cítíme tu sladkou chuť, co nám sklouzává do žaludku. Proto držíme a plníme.

Ale vydržme i během pokračování!

 AKM