Na hřibách

Už roky jezdíme na dovču ke známým do Beskyd.
Oni nám dycky na týdeň púčí chatu, my jim dovezeme trošku úrody a spokojenosť je na všeckých stranách. Dyž s nama eště jezdily děcka, tož sme dovolenkovali o prázdninách. Teď už si dovolujeme sami a tož jezdíme, jak to vyjde.

Dycky si to parádně užíváme. Béleš hledá huby a je celý šťastný, dyž něco najde. No a já občas idu s ním, ale skoro nic nenajdu. Vloni sa Béleš těšil velice, dyť huby rústly snáď všady. Eném sme dojeli, na chatu hneď sa nám domácí paní pochlubila košem hřibů.

"Dívej, letos najdeš aj ty, já enem skočím přes plot a vrátím sa s košem hřibů," ukazovala mě s pýchú. "Tož to já dyž skočím přes plot, tož sa vrátím s polámanú nohú," ujistila sem ju, ale uzrálo ve mňa rozhodnutí, že hneď v pondělí ten koš hřibú taky donesu.

Hneď ráno sem vyrazila. Nevím, čím to bylo, ale určitě tým, že sem neskákala přes plot, ale šla vrátkama. Všecky hřiby sa přede mnú skovaly. To mosíte ít trošku výš, poradila mě paní s vedlejší chaty, kerá sa vracala s košem hřibů. A tož sem vyběhla kúsek výš a v tem sem uviděla hejno mochomůrek. Kde sú mochomůrky, tam sú aj jedlé hřiby, zajásala sem.

A tož sem sa šplhala pěkně do kopca a v košu už sem měla tři suchohřiby, dyž sem si pomyslela, že bych měla jít vařit oběd. Pěkně sem udělala čelem vzad a hledala cestu k chatě. Dyž sem konečně narazila na cestu a podívala sa na mobil, tož sem zistila,že už su pryč víc než dvě hodiny.

Pomaličku sem sa cúrala k chatě, dyž sem pod cestú uviděla hřiba. Ten mosí byt můj, zajásala sem a hneď byl v košíku. Kde je jeden, tam mosijú byt aj jeho brášci a tož sem hledala bráškú a ztratila cestu. No šak sa vyšplhám zaséj do kopca a budu u chaty...

A tož sem šplhala do kopca. Pravda, nejaká cesta sa tam ukázala a tož sem šla po ní. Dyž už sem byla v lesu tři hodiny, uviděla sem komín. No sláva, to je první chata z téj osady. Pár krokú a su doma, oddychla sem si. Enemže to byla úplně cizí chata a sama samotinká. Tož pújdu po téj cestě a dojdu k silnici...

Po chvilce sem začala potkávat chatičky a hneď mě bylo lepší. A co teprve dyž sem uviděla první baráky u silnice. Vyřítila sem sa z lesa a ostala stát s hubú otevřenú jak vrata. Byla to úplně iná dědina, než na jakú sa díváme z chaty. Naštěstí hneď u první chalupy sem potkala domorodca. Dyž sem mu řekla, kde chcu ít, tož sa rozřehtál na celé kolo.Prý sem přešla přes kopec na úplně druhú stranu. Řeknúl mě, že dyž půjdu tři kiláky po silnici, tož dojdu na parkoviště k téj dědině.

S chuťú sem vyrazila a jásala, že z teho parkoviště už je to enem 2 kiláky k chatě. Béleš sa divíl aj ušima, že sem byla pět hodin na hřibách a donésla enem pět ubožáčkú. A dyž sem mu řekla, kama sem chodila, tož sa divíl, proč prý hledám hřiby na silnici. No určitě  letos na hřiby nepůjdu.

Vaša tetka Béleška