Třináctá komnata

Ve svatební den jsem si myslela, že budeme spolu navždy. No ano,byli jsme spolu spoustu let. Naše soužití bylo bez problémů až do té doby, kdy mně začal vadit tvůj vzhled...

Bylo to asi tím, že jsem si na tebe za ta léta zvykla a zatoužila jsem po změně. Stále jsem své rozhodnutí oddalovala, a nakonec jsme spolu oslavili i stříbrnou svatbu. Ale jednoho dne prostě přišlo to, čemu jsem se tak dlouho bránila.

Ano, spatřila jsem toho nového, pravého. Moje srdce si najednou nedalo poroučet. Nějakou dobu jsem odolávala, ale pak, jednoho dne, jsem ti sbalila vše, co jsi s sebou tenkrát přinesl.

Neříkal jsi nic. Nehádal ses se mnou, nedělal jsi mi výčitky, jen jsi trpně hleděl vstříc dalšímu osudu. Bez milosti a slůvka vysvětlení jsem za tebou zavřela dveře.

Brzy tvé místo zaujal ON. Však brzy jsem poznala, že pěkná atraktivní tvář není vše a stále častěji jsem začala vzpomínat na tebe. Začal jsi vstupovat do mých snů a ON mi začínal vadit. A tak jsem se jedné bezesné noci rozhodla. Holka, odlož svou hrdost, ty jsi to ukončila, tak to zkus napravit. Velmi se mně ulevilo a já spokojeně usnula.

Hned ráno jsem se vypravila za tebou. Když jsem stála u tvých dveří, téměř se mi zastavilo srdce a já s velkou obavou chvíli stála s rukou na klice a bojovala se svou hrdostí. Ale pak jsem si řekla: nemáš co ztratit, tak do toho...

Statečně jsem vkročila dovnitř a srdce se mně divoce rozbušilo. Jen jsem zašeptala "promiň" a z krabice vytáhla náš svatební dar, ruční mixer, propašovaný z NDR... :-)

A tak mám na lince teď mixéry dva. Jen ten druhý už není pašovaný z NDR.