Kvasnice

Dyž sem nastupovala na učňák ve Zlíně, tož sem byla mooc zvědavá. Né na učitelú, ani na učení, ale na ty děvčice, keré se mnú budú spávat na pokoju.

S Jarků a Danů sem si padla hneď do oka. Potém tam byla Hanka a Eva, to byly kamarádky ze základky a moc si nás nevšímaly. Ale, zaséj nezkazily žádnú srandu. Enem šprt Liba trhala partu. Furt chtěla mět ticho na to svoje šprtání a také byla velký žalobníček. A neodradilo ju ani to, že dyž sme dostali sprda, tož na našem pokoju řádil skřítek.

Klidně Libě do rána vymačkal zubní pastu do papučú, nebo jí zasukovalrukávy u bundy a taky sa jí jednú stalo, že jeden její moc důležitý rys dostal chuť na čokoládu.

Ale chvílu před vánocama sa k nám Liba začala chovat lepší. Potřebovala sehnat sušené kvasnice. A to nám pomohlo. Jednú sme byli v drogérce a tam sme viděli, jak mladý prodavač dává u pokladny jednému pánovi do papírového pytlíku takové malé modré obálky. "Ty brďo, kvasnice," drcla do nás Dana. "Myslíš?" Pochybovala Jarka. A já sem sa hneď vydala k pokladně zistit, co v tych balíčkách je.

Mladý prodavač na mňa nejdřív čučel jak vyoraná myš a potém celý červený vykoktal. "Ale to nejsú sušené kvasnice. To je pánská ochrana, slečny." No potém sme zčerveňaly my. A v tem mňa to trklo. "Budete tady aj zitra?" ptala sem sa vyjeveného prodavača.

A dyž kývnul, že ano,tož sem ho ubezpečila, že zažije srandu a vyletěla z drogérky, jak dyby mňa u zadku hořela kúdel. Na intru sem vletěla do pokoja jak velká voda a řvala na Libu: "V drogérce majú ty kvasnice. Zitra sa tam zastav, je to domluvené."

Liba na mňa chvílu čučela jak nevěřící Tomáš a potem začala štrachat v tašce. "Tady máš. Opiš si ty úlohy." A dokonce nám všeckým třem narýsovala krásný rys.

Druhý deň už sme hlídkovali v drogérce, pěkně skované za regálem poblíž pokladny. Došla Liba a hneď, že by chtěla ty sušené kvasnice. Prodavač sa tvářil nechápavě, ale Liba sa nedala. Přesvšdčovala ho, že ich má pod pultem a že dyž jí ich zapře, tož zavolá vedúcího.

No prodavač zahlédl naše hlavy a v tem ho to trklo. Z pod pokladny vytahnúl malý modrý balíček. "To je ono?" zeptal sa a dyž Liba kývla, tož sme slyšeli. "A kolik teho chcete?"
"Padesát," řekla Liba. "Ježíši, a co s tým budete dělat?" divíl sa ten dobrý chlapec.

"No, víte, deset dáme stařence, deset tetě a zbytek si necháme s mamkú. U nás sa to těžko sháňá."

To už sme nevydržáli a vypálili z drogérky. Další pondělí, dyž Liba dojela na intr, vůbec sa s nama nebavila a šla vyškemrat na vychošce, aby ju dala na iný pokoj. Ale nám to vůbec nevadilo. Enem by mňa zajímalo, dokdy Libě ty kvasnice vydržaly.             Vaša tetka Béleška