Rozhovor s malérečkou Hanou Váňovou

Rozhovor s malérečkkou Hanou Váňovou z Police nad Metují

Lidová umělkyně Hana Váňová žije a tvoří v malebném koutě České republiky na Broumovsku. V bytě uprostřed sídliště v Polici nad Metují tvoří křehkou krásu, která je od nepaměti součástí svátků jara.

Zvolenými motivy pomáhá Hana Váňová k udržování regionálních symbolů. Jedním z výjimečných vlastností výrobků je téměř 100% použitá surovina a vysoká umělecká kvalita zpracování, která je konstantní.

Její kraslice zdobí interiéry nejen v Čechách, ale i v zahraničí.

Kdo je Hana Váňová a jaká byla Vaše cesta k malovaným kraslicím?

Od malička jsem ráda malovala a stále něco tvořila. Malovala jsem na keramiku a sklo, a to především tradiční lidové vzory. Učaroval mě cibulový chodský vzor, měla jsem moc ráda hanáckou keramiku. Chtěla jsem studovat malbu na keramiku a porcelán. Bohužel na školu jsem díky režimu nemohla a dostala jsem „umístění“ do podobného oboru. Vyučila se brusičskou skla v Poděbradech a pracovala jsem pro Bohemia Crystal Poděbrady. Po uzavření dílny v Polici nad Metují jsem se doma věnovala gravírování skla a začala jsem pracovat v líhních XAVEROV a.s., kde jsem se opět nadchla pro malbu kraslic. Cesta k malování kraslic se tak úplně otevřela a začala jsem zkoušet nejrůznější techniky jako je gravírování, malování voskem a další techniky, až jsem se vrátila k technice, která mě je nejbližší, k malování klasickým kulatým štětce, nejlépe číslo 0.

Jak kraslice vyrábíte?

Vejce získávám od přátel a rodiny z místních domácích chovů (slepičí, husí, kachní). Sama si z nich vyfukuju vejdunky, které pak suším, dezinfikuju. Vejdunky ručně maluju přírodním kulatým štětcem, ideálně co nejtenčím. Používám syntetickou emailovou barvu ředitelnou vodou. Ta se mi osvědčila nejlépe. Je stálá a vejdunky tak ani časem neblednou a zachovávají si svou sytost. Květinový ornament pak maluju přímo na přírodní barvu vejdunku, nebo si ho natírám podkladovou barvou. Využívám širokou škálu barev jak v lesku i matu. Malba jednoho vejdunku, nebo chcete-li výfuku, trvá dle motivu 1-2 hodiny. Nejtěžší je vejdunek správně držet, aby se malba neporušila nebo nerozmázla, a hlavně s ním nikde neťuknout. Hotový zaschlý vejdunek pak nechám tak jak je, nebo ho ozdobím mašlí, aby se dal zavěsit. Z kraslic vytvářím i jarní zápichy, velikonoční věnce a další dekorace, jako je pro region tradiční líto na holčičí koledu.

Co na kraslice malujete? Kde berete inspiraci?

Zvolenou techniku a motivy inovuju tak, aby kraslice obstály v současných interiérech. Každá malérečka má samozřejmě svůj rukopis, podle kterého si svou práci pozná. Já maluju tradiční lidové motivy – rostlinné vzory.  Vybraný ornament se snažím typizovat podle vzoru našich předků. Nejraději maluju růže, ty jsou mi nejbližší. Jsou pro mě symbol cykličnosti života a přírody. Růže je pro mě také květina, která je silně spjata s regionem i městem, ve kterém žiju.

V současné době jsou mou nejsilnější inspirací sbírky Muzea Náchodska, a to především lidový malovaný nábytek druhé poloviny 19. století.

Na své kraslice jste získala certifikát Regionální produkt Broumovsko. Je to tak?

Ano a je to opravdu radost. Po získání certifikátu Regionální produkt Broumovsko jsem začala pořádat workshopy, při kterých se snažím své zkušenosti s výrobou předávat dál.  Také je podle mě důležité stále připomínat a vzdělávat o tradiční podobě Velikonoc našich předků. S podporou své rodiny navštěvuje velikonoční a řemeslné trhy, kde nabízím svou práci. Snažím se vždy na místě nechat návštěvníkům nahlédnout do postupu výroby a potřebných pomůcek. Kraslice na místě na přání dodělávám, třeba jménem koledníka, pro kterého je kraslice určena. Účastním se také velikonočních výstav a jarmarků v Polsku. Jsem moc ráda, že mé kraslice nabízí i v místní informační centrum. V letošním roce, pokud to situace dovolí, připravuju svou první samostatnou výstavu pro Muzeum Náchodska.

Učíte někoho tuto techniku? Máte následovníky?

Snažím se. Předávám doma v rodině a také se snažím při workshopech oslovit širokou veřejnost.

Hlavně se snažím vzbuzovat v lidech zvědavost a chuť tvořit

Kolik času věnujete kraslicím? Nebolí vás někdy ruce? Zbývá vám vůbec nějaký čas i na jiné záliby?

Zdobím kraslice průběžně po večerech skoro celý rok. Ruce mě určitě nebolí, naopak radost z dokončené kraslice je můj hnací motor. Ještě větší radost je, když se kraslice líbí a najdou si svého nového majitele. Moje další koníčky jsou vlastně hlavně malování a květiny, takže při tvorbě kraslic dělám to, co mě nejvíc baví.

Se kterými vajíčky se vám pracuje nejlépe, která se dobře drží v ruce?

Nejlépe asi husí, to je dokonalá velikost. Je to taková zlatá střední cesta.  Pštrosí, už jsou opravdu náročně. Slepičí jsou asi nejtypičtější, ale já mám nejraději husí.

Kde můžeme vidět Vaše kraslice?

S dcerou jsme založily „Lidovou dílnu 322“, prostřednictvím které posíláme kraslice do světa. Máme facebook a instagram. Nabízíme kraslice prostřednictvím fléru. V loňském roce o mých kraslicích natočila reportáž Česká televize do pořadu Toulavá kamera. V ní je představena většina mé práce. Natáčení pro mě nebylo jednoduché a jsem moc ráda, že mám tak moc pěknou památku. No a kraslice je možné vidět i zakoupit v informačním centru v Polici nad Metují, za což jsem moc ráda. Přála bych si, aby přibývala i další místa.