
maxima | 15.11.2012 | 399× zobrazeno | hodnocení: 0 | 0 komentářů
Trocha pro odlehčení
Jako malé koťátko si našla moje rodiče a řádně se u nich zabydlela. Maminka se o ni dobře starala a Betynka tak dostávala postavu statného jezevčíka. Však také řádně hlídala, protože při každé naši návštěvě na nás útočila. Betynka byla prostě hlídací kočka.
Když maminka měla na starosti už jen tuhle Betynku brala ji s sebou i před dům, kde se scházelo osazenstvo domu, převážně důchodci.
Jednou o dovolené jsem si s mamkou volala telefonem – jak se má a atd. mi říká:“ Všechno dobrý a jak vy?“ A jen tak mimochodem mi sdělila, že šla ven a nechala doma klíče od bytu. „ To je dobrý, zavolej bráchovi a on přijde“, radím z dálky. „ Je na dovolené na Moravě“, odpovídá mamka a já jsem také na druhém konci republiky. V mé představě se během hovoru promítá obraz drobné důchodkyně, jak se s pomocí berlí škrábe do okna kuchyně za řádné pomoci ostatních invalidních a slepých důchodců.
„Tak já řeknu holkám a jedu ti otevřít dveře, mám náhradní klíče u svých klíčů“. „Co bys jezdila, řeknu Betynce a ona mi otevře dveře“ odpoví. Ach jo, tak se nám babička zbláznila a jdu to zařídit.
Před odjezdem domů pro jistotu zavolám, kde večer bude a ona mi sdělí: „Co blbneš, nejezdi, já jsem doma. Zavolala jsem za dveřmi Betynko, otevři mi a ona skočila na kliku a tím mi otevřela“. No nejsou to šikulky?
Nejsem rozbitá, jsem (noelleen)
15.3.2024 11:42
Tvoříme s dětmi: nerozbitné vánoční ozdoby (andoriel)
17.12.2019 07:49
Vyšívací kruh a jehla... to je dílna Orofärnë design (orofarnedesign)
7.11.2019 15:15