Můj příběh

Jmenuji se Eva a je mi dost let. Někdy více a někdy méně, v průměru tak 54. Dcera mi napovídá, že 55 let, ale nevěřte jí, ještě dva měsíce se budu bránit.

Nejsem studovaný ani amatérský umělec – jsem hračička. Takřka celý život jsem pracovala v kanceláři jako papírový čert (rozuměj – úředník - výraz mého muže). Nedovedla jsem si představit život bez zaměstnání. Jenže přišla nemoc a byl konec.  Všechno jsem musela zahodit a budoucnost přehodnotit.  Konec minulosti.

Když jsem se otrkala z nemoci, přišla mi do cesty známá, která mi řekla, že je ředitelkou a jednou ze dvou zaměstnankyní sdružení ShineBean. Seznámila mne s  jejich prací. Pomáhají v Keni, kde je hlad, sucho a velká bída. Uvědomila jsem si, že těm v Africe je hůř než mně.  A tak jsem začala také pomáhat.

Tak Vás všechny, kteří  budete mít chuť, náladu a hlavně možnost, chtěla pozvat do pražského Palladia, kde máme po celý měsíc červen prodejní vitrínku našeho sdružení. Je až dole, vedle schodů do garáží, naproti  Renu  a Albertu. Máme tam i malou výstavu na panelech.