Kolja

Když jsem si přečetla, co napsala Annami, vzpomněla jsem si také na něco podobného, co se stalo manželovi.

Když jsme se společně dívali na film Kolja a pan Svěrák hledal v metru malého Kolju, ozvala se moje mladší dcera: "Tati, to je jako jsem se ztratila v metru já, viď?" Okamžitě jsem zbystřila a chtěla znát celý příběh.

Po dvaceti letech - 20 let - jsem se příběh dozvěděla.

Otec se svou čtyřletou dcerou jeli k tetě a museli cestovat metrem. Bylo narváno a nikdo je nepustil sednout. Malé robě dostalo příkaz držet se pevně za nohu svého otce.

"Asi po druhé zastávce jsem se podíval dolů a nikde nikdo. Dcera fuč. Udělalo se mi úplně špatně, protože jsem nevěděl, kde malá je a co se stalo. O chvíli se ozvala jedna paní - pane, nehledáte to malou holčičku, co vystoupila v předcházející stanici? Nikdo, kdo tohle nezažil si nedokáže představit, jak mne bylo a jak dlouho trvalo, než jsem se dostal do té stanice. Na lavičce tam řvala malá blondýnka a cizí paní ji krmila čokoládou. Ona měla celou pusu od čokolády a já dostal příšerně vynadáno".

A na závěr - oba se řechtali, že to dcera vydržela 20 let tajit, jak slíbila tatínkovi v metru, že se to maminka nedozví.