Proč o Halloweenu dlabeme dýně aneb Legenda o opilém Jackovi

Žil kdysi kdesi taškář a opilec jménem Jack. Čím si vydělával na živobytí, není známo, jistojistě se však ví, že byl u každé lotroviny a dny si hojně krátil proléváním hrdla. Až jednou, v předvečer svátku Všech svatých, když ležel venku opilý, toho jeho duše měla zrovna dost a chystala se k opuštění těla. Tu se zjevil ďábel, který čekal, aby duši mohl lapit a odnést do pekla. Jenže Jackovi se ještě umírat nechtělo, a tak dostal nápad. Poprosil ďábla o šest pencí, aby si mohl koupit poslední pivo, a pak že s ním půjde. Ďábel peníze neměl, ale Jack jej uprosil, aby se sám v peníze proměnil. Až pivo zaplatí, čert se promění zpět. Pekelník se ošíval, ale Jack škemral a škemral, až čert ustoupil a skutečně se v šest pencí proměnil. Na to Jack čekal. Pět pencí dal hostinskému, šestou zastrčil do tobolky. Ďábel tak nemohl zpět do své původní podoby. Prosil Jacka a žadonil a nakonec se dohodli: když Jack vrátí ďáblovi minci, ďábel daruje Jackovi ještě jeden rok života. A tak se i stalo.

Kdo by čekal, že se Jack napravil a zmoudřel, prohrál! Kdepak! Pil ještě víc a všude se holedbal historkou, kterak přelstil ďábla. Jenže rok se s rokem sešel a zas tu byl večer před svátkem Všech svatých. Jen pojď, Jacku, musíš splnit, cos slíbil! "Jistě, jistě," přitakal Jack, ale v duchu rychle přemítal, jak by se ze slibu vyvlékl. Aby získal čas, začal se všelijak vykrucovat a vymlouvat, až to čert nevydržel a počal Jackovi spílat, jaký že je nevděčný, vždyť prožil rok života navíc!  Z toho lamentování mu vyschlo v krku a hledal, čeho by se napil. Stáli zrovna pod hrušní, v jejíž koruně visela poslední zralá hruška. Ta by určitě žízeň uhasila! Ale jak na vysoký strom vylézt? Ďáblovi to nešlo. V tom Jack dostal spásný nápad. Nabídl mu, ať na strom vyleze po jeho ramenou. Jak byl ďábel na stromě, Jack bleskově vyňal nůž a vyryl do kmene znamení kříže. Ďábel byl v pasti, ze stromu slézt nemohl, natož pak odnést Jacka do pekla. Byl vztekem bez sebe, ale nezbylo mu nic jiného než s filutou vyjednávat. Nabízel mu hory doly, ale jediné, co Jack chtěl, byla dohoda, že peklo nemá nad ním a jeho duší žádnou moc. Čertovi nezbylo než souhlasit. Teprve pak mu Jack pomohl slézt a pekelník odtáhl s nepořízenou.

 A Jack pil a pil a pil... Vždyť podruhé oklamal ďábla a to se přece musí pořádně oslavit a všem povědět. Jenže staré rčení říká, že za všechno v životě se musí zaplatit, a tak nakonec  na Jacka došlo. Uběhl rok a zas byl předvečer svátku Všech svatých. Tentokrát Jack skutečně umřel a nebylo mu pomoci. Jeho duše věděla, že peklu nepatří, to by bylo porušení dohody, i zamířila rovnou k nebeské bráně. Jenže ouha - tam ji také nechtěli, protože Jack byl veliký hříšník, který se ani přes dvojí výstrahu nenapravil. Co teď? Duše putovala zpět před bránu pekelnou. Ďábel jen zavrtěl hlavou. Takhle sis to, Jacku, přece přál! Zoufalý Jack pochopil, že přechytračením ďábla vlastně přelstil hlavně sám sebe. Ani nebe, ani peklo. Ďáblu se Jacka přece jen nakonec zželelo, ale smlouvu porušit nemohl, a tak mu daroval aspoň žhavý uhlík.

Od té doby Jackova zmučená duše bloudí a jen jedenkrát do roka, v předvečer svátku Všech svatých, se smí o uhlík ohřát a posvítit si jím na cestu. Aby uhlík nevyhasl a neztratil se, nosí jej Jack ve vydlabané dýni.

 Tolik praví populární legenda (převyprávěla jsem ji tu, našla jsem ji na internetu v různých obdobách). V 19. století ji irští přistěhovalci přinesli s sebou do USA, kde se ujala. Lidé o Halloweenu vydlabávají dýně a dávají do nich svíčky, aby posvítili Jackově duši na cestu.  Také se věří, že Jack ochrání obydlí před zlými duchy. Dýně je ovšem zelenina typická pro USA, v Evropě se dle různých pramenů používaly vydlabané vodnice (botanicky brukev řepák vodnice), tuřín (kříženec zelí a vodnice, botanicky brukev řepka tuřín), řepa, po objevení Ameriky snad i brambory či druhy tykví. Světýlko v dýni dostalo po Jackovi i název: jack-o´-lantern (lantern je anglicky lucerna).

Pletete si Halloween, svátek Všech svatých a Dušičky? Tady je malá nápověda:

Halloween se slaví 31. října, je to lidový, nekřesťanský (pohanský) svátek typický pro anglosaské země, jelikož má původ v keltském svátku Samhain. Populární je také v řadě zemí latinské Ameriky, kde se slaví jako Noc čarodějnic (Noche de las Brujas). Název halloween je zkratkou z anglického All Hallows Eve, tedy předvečer Všech svatých. Lidé se převlékají do masek (zejména strašidelných), děti chodí koledovat "Trick or treat" (volně přeloženo jako "dejte nám koledu, nebo vám něco vyvedeme"), oblíbené barvy jsou černá a oranžová, typické jsou ozdoby a doplňky  jako ohně, strašidla, netopýři, upíři a jiné příšery, čarodějnice, dýně, černé kočky.

Samhain (několik podob názvu, původní význam: konec léta) je keltskou oslavou nového roku. Slavil se v noci z 31. října na 1. listopad, od západu do východu slunce, především obrovským ohněm z dubových polen. Přinášely se oběti, údajně i lidské. Keltové věřili, že tuto tajemnou noc se otevírá brána mezi světem živých a mrtvých, duše se mohou ze záhrobí podívat na náš svět a živí mohou navštívit podsvětí. Na ochranu před zlými duchy se lidé převlékali do starých hadrů a malovali si obličeje, aby je duchové nepoznali a nemohli jim ublížit. U večeře se prostíralo i pro mrtvé příbuzné, do oken se dávaly svíčky, aby duše nebloudily. Našla jsem i výklad, podle něhož se bloudící duše zemřelých vracely, aby jim živí příbuzní pomohli najít cestu do světa mrtvých.  Po období bohatých žní a sklízení úrody začínal nový rok obdobím zániku, smrti a temna. Astronomicky připadá samhain na polovinu období mezi podzimní rovnodenností a zimním slunovratem, je  protikladem Beltainu, svátku  noci z 30. dubna na 1. květen, u nás známého jako Čarodějnice. Těžko říci, odkdy se samhain začal slavit, ale podle nálezů lze odhadovat, že počátky Keltů sahají až ke střední době bronzové, tj. 1500 let př. n. l., nejvyspělejší kulturou pak oplývali v 6. až 1. století př. n. l. V témže období, nebo i dříve, byli vytlačováni na území dnešní Velké Británie. Po dobytí keltských území Římany v 1. století n.l. se začínají keltské  zvyky prolínat s římskými, pohanské zvyky se mísí s počátky křesťanství.

 Svátek Všech svatých je křesťanským svátkem připadajícím na 1. listopad. Anglické All Hallows Day značí totéž. Je to oslava opravdu všech svatých, tedy nejen těch oficiálně kanonizovaných. Západní křesťanské církve slaví tento svátek 1. listopadu od roku 835, datum zavedl papež Řehoř IV. Východní křesťané slaví stejný svátek první neděli po Letnicích (Letnice čili svatodušní svátky se slaví 50. den po Velikonocích). Důvodem zavedení svátku zřejmě byla i praktická nemožnost oslavovat každý den jiné světce (je jich mnoho) či oslabení stále silného vlivu keltské tradice

"Dušičky" jsou svátkem římskokatolické církve připadajícím na 2. listopad. Vzpomínka na všechny věrné zesnulé, Památka všech věrných zemřelých, Památka zesnulých, Svátek zesnulých, latinsky In commemoratione omnium fidelium defunctorum. Svátek zavedl v roce 998 opat Odilo ve francouzském městě Cluny, údajně i kvůli oslabení přetrvávajících pohanských oslav Samhainu. Podobnost s keltským svátkem je ovšem zřejmá. V zemích s křesťanskou tradicí, tedy i u nás, je zvykem tento den navštívit hřbitov, zapálit svíčku a na hrob položit květiny jako symbol víry, že smrtí život nekončí. Ti, kteří "nevěří", vnímají tento svátek jako smutné připomenutí těch, kteří již odešli.    

Ať už se rozhodnete slavit jakýkoli z uvedených svátků, na Simiře najdete inspirace dostatek. Jako fanynka Tima Burtona doporučuju třeba animáč Mrtvá nevěsta (animovaná fantasy, VB, 2005, režie Tim Burton), nebo ještě lépe Ukradené Vánoce Tima Burtona (animovaná fantasy, VB, 1993, režie Henry Selick).  

(Použité internetové zdroje: cs.wikipedia.org, ceskatelevize.cz, zenax.cz, csfd.cz, novinky.cz, chcidoameriky.cz)

Za článek velimi děkujeme prodejci charleyova teta.