Méně bývá více aneb v jednoduchosti je krása!

Tentokrát se nám sešlo větší množství fotografií s požadavkem zaměřit se na konkrétní obrázky namísto obecných úvah. Pokusím se tedy krátce říci, co je špatné a co by se dalo zlepšit u každé jednotlivé fotografie.

  • 18. 10. 2012 napsal David Kumermann
  • pro prodejce
  • 1557x
  • 8  (+8 / -0)

Zároveň si ale nemůžu odpustit obecnější úvod, ve kterém se zamyslím nad hodnocením fotografií samotným. Fotografie, a vizuální kultura vůbec, je výsledek dlouholeté tradice zobrazování. Během doby se vizuální jazyk proměňuje, boří se různá tabu a hledají se nové postupy. Zároveň ale existují konvenční způsoby, jak zobrazit určité věci a to se týká i fotografie. Naším úkolem je z pozice zkušených fotografů nabídnout kritiku vámi zaslaných obrázků a kultivovat vizuální prezentaci na Simiře. Vždy, když se má součást vizuální kultury uchopit jazykem slov a vět, kladu si otázku, zda to lze a zda to dává smysl. V tomto případě si samozřejmě odpovídám kladně, jinak bych tyto řádky nepsal. Je však dobré si uvědomit jisté limity hovorů o fotografii. Budeme-li kritizovat Vaše obrázky, vezmeme si na pomoc různé kategorie z fotografické techniky jako ostrost, osvětlení, tonalita nebo z výtvarného umění obecně, jako třeba kompozice. Můžu říct, co na kterém obrázku považuji za problém právě za pomoci těchto kategorií. Není však možné si představovat, že existuje soubor nějakých napsaných pravidel, která pokud všechna dodržíme, tak uděláme dobrou fotografii. Budu se snažit vždy i naznačit, co by šlo udělat lépe, nelze však dát instrukce, jejichž prostým dodržením bychom měli úspěch vždy zaručen. Jelikož jde o kulturu a tradici vizuální, je třeba si pěstovat určitý vkus a kultivovat si výtvarný cit, abychom se naučili dobře vyjádřit obrazem. Proto berte prosím mé následující rady právě v těchto intencích.

 Otázkou je, čeho má a může obrázek na Simiře dosáhnout. Fotografie věci má v první řadě za úkol informovat diváka – dát mu co nejlepší představu o fotografovaném objektu. Slouží vlastně jako reprezentace věci. Předmět na internet zkrátka nedáme, tak volíme jeho fotografii. Proto musí být poznat velikost, tvar, barva, struktura povrchu. Věc nikdy nevidíme celou a proto je třeba zvolit vhodný úhel pohledu, aby vše co nejlépe vyniklo. Divák si na věc nemůže sáhnout, ale měl by mít pocit, že se mu dostává tolik vizuální informace, jako by ji měl před sebou. Tohoto docílíme dobrou kompozicí a správným nasvětlením.

Dále by fotografie na Simiře měla být krásná, aby se výrobek spojil s  pozitivní emocí. Jde přeci o to věc představit tak, aby v divákovi vzbudila napřed zájem a potom i touhu si jej koupit. Proto je dobré vedle kompozice a světla mít ještě nějaký nápad. Výrobek třeba zajímavě aranžovat dohromady s jinými věcmi, které nesmí rušit, ale naopak podtrhnou jeho jedinečnost.

Nyní již konečně k fotografiím, které jste nám poslali.

První nám zaslala prodejkyně s přezdívkou Loutkar (https://www.simira.cz/loutkar)

U dřevěného kufříku vidíme jen jeho dvě strany, přičemž ta menší se téměř ztrácí ve stínu. Šťastnější by bylo zvolit takový úhel, abychom viděli strany tři a správným nasvětlením zvýraznit objem přívěsku. Každá strana musí odrážet jiné množství světla, aby byly tonálně odstupňovány. Žádná nesmí být ale ani přesvětlená, ani příliš ve stínu.Stejně je třeba naložit s oblým ouškem kufříku. Oblý tvar se vykreslí gradientem – postupným tmavnutím nebo světláním. To se již podařilo, ale přechod by mohl být plynulejší.

Fotografii, která má reprezentovat tento šperk bych ovšem stavěl především na kráse materiálu, prokreslení dřeva, které musí být precizně nasvětleno a dostat možnost vyniknout. Nemám nic proti kombinaci dřevo kámen, ale v tomto případě je pozadí příliš živé a rušivé. Pomohlo by třeba zaostřit pouze na kufřík a vše ostatní nechat neostré. Pokud však autorka nemá potřebné technické vybavení, stačilo by zvolit klidnější pozadí – položit šperk třeba na sklo. A také by stálo zato jít více do detailu.

Další fotografii k hodnocení zaslala Daniela (https://www.simira.cz/daniela)

U fotografií na Simiře je třeba předvídat, jak bude divák reagovat a co v něm vyvolá první pohled. Doporučil bych předpokládat, že ten, kdo si bude obrázek prohlížet, spíše není ochotný mu věnovat více pozornosti než právě ten první pohled. Potom je riskantní ukazovat na fotografii v rovnocenné pozici dva předměty. V případě ozdoby a šálku je nasnadě i otázka, zda není šálek tím dominantním a skleněná ozdoba jen doplňkem. Chápu a oceňuji vtip, který je podtržen i titulkem, ale vždy se musíme ptát, jak věc bude fungovat a o co usilujeme. Zde je výsledný efekt spíše matoucí. Navíc vyfotografovat dobře porcelánový předmět je pro fotografa oříšek. K modelování tvaru lze použít jen lesky, ale u složitějších tvarů, jako je tomu i v našem případě, je nesmírně obtížné nasadit odlesky smysluplně. Naproti tomu samotná matná skleněná koule se bude fotografovat dobře. Je třeba světlem vykreslit její objem. Toho docílíme měkkým nasvětlením z jedné strany a z druhé pustíme jen doplňkové světlo – postačí nám odraz. Takové světlo zároveň plasticky vykreslí krajku, která je zde nakonec to nejdůležitější. Pozadí bych klidně nechal jak je, nebo kouli i zkusil zavěsit, aby se zdůraznila její lehkost a fotografie se provzdušnila. V pořádku je, že se nám ukazuje artefakt dvakrát, jednou neostře a vidíme ornament naznačený i z jiného úhlu. U toho doporučuji zůstat ale hlavně vynechat ten šálek.

Prodejkyně Krajinel (https://www.simira.cz/krajinel) nám poslala hned čtyři fotografie, tak se pokusím ke každé jen krátce vyslovit. Líbí se mi jak autorka experimentuje, ale zároveň bych spíše doporučil nějakou jednotu prezentace – zejména pokud by šlo o jednu kompaktní kolekci šperků. Působí vždy lépe, pokud fotografie drží určitý styl.

U první fotografie je určitě vhodně zvolené pozadí. Šperk je dosti složitý a kombinuje různé materiály a tím pádem je klidné pozadí ta nejlepší volba. Na první pohled je zde ale problém v  nasvícení. Chybí zde světlo, které by šlo zepředu a tím vzniká nežádoucí stín v místě, kde bychom měli vidět strukturu dřevěné části.

Pokud jde o kompozici, doporučil bych zabrat přívěsek celý a neřezat jej vpravo. Šperk bude lépe působit ve větším celku. Detail v tomto případě odhaluje zbytečně příliš mnoho co se týče provedení.

 

Náušnice na druhé fotografii by naopak snesly bližší pohled. Šperk je to provedením daleko čistší, jednodušší a tím pádem i vděčnější při pohledu zblízka. Nechal bych třešně třešněmi, stahují na sebe zbytečně pozornost. Navíc nejsou nyní nejlépe zakomponovány a vtip s barevnou a tvarovou podobností za to celkově nestojí. Také bych zvážil zda setrvat u tohoto pozadí. Na mě osobně nepůsobí stávající barevná kombinace dobře a preferoval bych spíše pozadí barevně neutrální, třeba obyčejné sklo. Velkou výzvou je korálek – lesklá kulička se nefotografuje příliš dobře, protože se v ní odráží vše okolo. Je to úkol pro fotografa, nasadit na ní smysluplné lesky, které správně vymodelují její tvar.

Další možností fotografické prezentace šperku je za použití modelky. Tím se posouváme o pomyslnou úroveň výše od produktové fotografie k fotografii módní. Výhodou je, že vidíme šperk v kontextu, kterému je primárně určen. Zároveň se nám otevírá paleta výrazových prostředků, které pouze s předměty nemáme. S tím ovšem souvisí i vyšší nárok na fotografa, aby vybral dobře model a uhlídal každý detail, aby vše sedělo jak má.

U naší fotografie mi asi nejvíc vadí, jak je říznut obličej modelky. Řezat ve fotografii jakkoliv obličej je většinou vnímáno jako chyba. Problémů je zde ale více – určitě neostrost – ostrá není pořádně ani náušnice, což bylo asi cílem autorky. Obličej, který na sebe stahuje pozornost, bychom však také neměli nikdy nechávat neostrý. Je třeba hlídat i pozadí – zde máme třeba síť, která nemá žádnou úlohu. Vše na fotografii musí harmonizovat a nebo by to měl fotograf z obrázku vynechat. Nechci však určitě odrazovat od fotografování s modelem, naopak bych takový přístup na Simiře uvítal. Chce to ale více soustředění na čistotu kompozice.

Čtvrtá fotografie je poměrně v pořádku. Možná bych malinko změnil úhel pohledu, aby bylo čitelnější, že jde o prsten. A při vědomí toho, že jsem možná monotematický, bych navrhl zkusit také v zájmu jednoduchosti jako pozadí sklo. A potom by ještě šlo si pohrát s modelací tvaru šperku pomocí lesků – to znamená ještě zapracovat na svícení.

Autorka Vesellenka (https://www.simira.cz/vesellenka) nabízí na Simiře krajky, které jsou různě užité a adjustované, což si žádá pokaždé jiný přístup k fotografování podle povahy předmětu. Obecně ale platí, že aby krajka vynikla a zdůraznila se její plasticita, je třeba ji nasvětlit z jedné strany hlavním světlem a z druhé postačí jen světlo odražené. Toto platí o jakémkoliv povrchu. Pokud chceme potlačit jeho strukturu, tak svítíme zepředu, od kamery. Pokud chceme naopak podpořit plasticitu, svítíme za strany a jen je potřeba šikovně vyladit to, aby nevznikly stíny, v nichž by fotografie postrádala kresbu. To řešíme buď dalším slabším světlem z opačné strany nebo většinou postačí odrazná deska.

 

 

Nyní zpět k fotografiím – na první a druhé fotografka vytvořila improvizované nekonečné pozadí. To je správný postup, pokud usilujeme o čisté pozadí pro zátiší. Ruší mě jen vyšívaný okraj ubrusu, který navíc v případě pytlíku (třetí foto) koliduje se zdrhovací stužkou. Oba předměty –obrázek v rámečku i pytlík - si zaslouží složitější aranžování, jako solitéry by nepůsobily dobře, a toho se autorka fotografií správně zhostila.

Brože na třetím a čtvrtém obrázku naopak vyžadují maximálně čistou kompozici, aby mohly na fotografii dobře vyniknout. Proto jsem zásadně proti vyšívanému ubrusu coby pozadí, jak je tomu na třetím obrázku. Možná dokonce i kámen je příliš strakatý a brož by zasluhovala něco jednoduššího. Ale také by potřebovala nějaké světlo ze strany, které by ji vykreslilo plastičtěji. Čtvrtá fotografie je čistší, ale je zase na štíru s ostrostí. Kámen může být rozmazaný, ale brož by měla být po mém soudu ostrá celá.

Závěrem si neodpustím nějaké moudro, protože si uvědomuji, že se mými úvahami jako nit vine nabádání k zjednodušování a vynechávání. Takže: Méně bývá často více a v jednoduchosti je Krása!

(Úplně na závěr ještě přimomínáme, že fotografie k hodnocení můžete zasílat na adresu admin@simira.cz s heslem fotopranýř. Podmínkou pro hodnocení fotografie nadále bude její umístění na Simiře. Na další hodnocení a rady fotografů Studia Photon - www.photon.cz  se spolu s Vámi budeme těšit za cca 14 dní.)

Přidej se
k Simiře na

  • Google plus
  • Facebook

Jejda! Nejdřív se musíte přihlásit.