Jak vyrábím anděly.

Jako malá holčička jsem u babičky ráda koukala na obrázek – malé děti na lávce a nad nimi drží ochranné ruce anděl.  Už dávno nejsem malá, ale věřím, že každý má toho svého „Anděla“, kterého sice nevidíme, ale tušíme, že je tady.

Tak jsem si řekla, že zkusím nějakého viditelného vyrobit. Přiznám se, že mě při brouzdání po "netu" políbila múza.

Ale toto jsou moji úplně celí ručně vyrobení a dle mé fantazie nazdobení andělé.

Základem je úplně obyčejné smrkové, či jiné polínko, nejlépe pořádně vyschlé. Vybereme si takové, které se nám líbí, ani tlusté, ani moc tenké, prostě to co nám padne do oka.

Vyzbrojila jsem se sekyrkou, nožem a dláty a vrhla se na polínko. Nejdříve odstranit kůru, což jsem si myslela, že bude jednoduché, ale ouha, tak lehce to nešlo. Kůra byla v některých místech jako přišitá. Nakonec se zdařilo, ale pořád to nebylo ono.

Pod kůrou jsou ještě taková vlákna - lýko, které také muselo pryč. Občas se mi povedlo vrazit si dláto i do kolena, ale bez nějaké větší újmy. Pak přišel na řadu tzv. „šmirgl papír“. Drbala jsem polínko smirkem, až bylo pěkně čisté a hladké, někdy jsem si pomáhala i střepem skla.

Pak jsem vzala bílou barvu a polínko natřela, nejdříve celé na bílo, další polínko jsem přetřela jen lehce – jako závoj. Po uschnutí barvy jsem polínko ještě lehounce přelakovala.

Hlavička je z polystyrenové koule, obalená obinadlem a sádrou. Obinadlo se nastříhá na potřebnou délku, namočí v sádře a dá na místo, kam potřebujeme, to opakujeme než je koule rovnoměrně obalená. Sádra dost rychle tuhne, takže se nesmí moc otálet.  Nechá se pořádně uschnout. Sádra tuhne rychle i na prstech, takže to není jen tak jednoduchá věc. Křídla jsou udělaná tou samou technikou. Tvrdý karton, fáč a sádra.

Do připraveného polínka zatlučeme větší hřebík s upilovanou hlavičkou, na který pak narazíme sádrovou hlavu anděla. V hlavičce jsem si nejdříve udělala šídlem opatrně dírku, aby se sádra nelámala. Hlavu můžeme zafixovat lepidlem.

Teď už je jen na fantazii, jak anděla nazdobit. Nakonec opatrně přiklepneme na záda křídla malými hřebíčky. Do křídel jsem si opět nejdříve udělala dírky.

Tak a po několika hodinách práce je anděl konečně hotový.

A pak se řekne – no, co? Anděl z polínka – to je jednoduché. (Vždyť si to každý může vyzkoušet).

A co si myslíte vy?