Woodstock

Tvůrci Woodstocku se poprvé se sešli v březnu 1969. Byli to čtyři muži kolem pětadvaceti let: John Roberts (majitel továrny na drogistické zboží a specialista na zubní pasty), Joel Rosenman (absolvent práva na univerzitě v Yale), Artie Kornfetd (víceprezident vydavatelské firmy Capitol) a Michael Lang (majitel producentské firmy Joint Productions). Nechali si zaregistrovat společnost Woodstock Ventures, v níž každý vlastnil 25%. V městečku Wallkill si za 10 000 dolarů najali 300 akrů v místním průmyslovém parku. Chtěli na festival sezvat největší a nejslavněkší rockové kapely z celé Ameriky i z Anglie. Jako první podepsali Jefferson Airplane, potom Creedence Clearwater Revival, The Who a pak další. Jediný, koho Lang nepřemluvil, byl Bob Dylan. Akci ozvučoval majitel obchodu s hudebními nástroji a aparaturami Allan Markoff. Woodstock Ventures chtěli také celou akci nafilmovat a tak oslovili režiséra nezávislých filmů Michaela Wadleigha, i když na film nebyly v rozpočtu peníze. Wadleigh do toho šel a prvních 50 000 dal ze svého. Těsně před festivalem se spojil s Martinem Scorsesem a společně nakonec film natočili.

Čím reálnější festival byl, tím více obyvatelé Wallkillu protestovali; nechtěli hippies ve svém městečku. Festival byl nakonec úředně zakázán. Zhruba 18.6. se Lang sešel s Elliotem Tiberem, majitelem motelu poblíž městysu Bethel, který mu navrhl, aby oslovili jeho kamaráda Maxe Yasgura, bývalého právníka, v té době největšího producenta mléka. Yasgur dostal od Woodstock Ventures 75 000 dolarů.
Počet návštěvníků nahlásili poředatelé kolem 50 000, ale už tehdy věděli, že může přijít až 250 000. Nevěděli, jak se tolik lidí bude chovat v různých situacích, a tak se Lang spojil s hippie komunou z Nového Mexika Hog Farm, aby byli příkladem mírumilovného soužití, popř. zasáhli praktickou radou i skutkem. Další partou byli Merry Pranksters, v té době již zdomácnělí na farmě v Oregonu.
Pořadatelé si až pozdě uvědomili, že u vstupních bran nejsou turnikety. A tak to dopadlo tak, že vstupenku za 18 dolarů na všechny 3 dny si koupili jen ti, kteří chtěli mít památku. Radikální hippies, zvaní Yippies (Youth International Party), začali Woodstock prohlašovat za free festival.
Sjížděla se spousta lidí. Byly ucpané nejen vedlejší silnice, ale kolony aut znemožňovaly jakýkoli pohyb. Lidé nechávali vozy stát a vydávali se pěšky. Odpoledne bylo v údolí kolem 200 000 lidí.

První den měl být laděný folkově a hvězdou večera měla být Joan Baez, dále měli vystoupit Tim Hardin, Arlo Guthrie, Sweetwater, The Incredible String Band, Ravi Shankar, Melanie, Bert Sommer a Sly & The Family Stone. Program měl začít ve čtyři odpoledne, ale helikoptéry přivážející hudebníky měly zpoždění. Tim Hardin byl naprosto sjetý a sotva se držel na nohou, a tak jako první vystoupil Richie Havens, který však hrát vůbec neměl. Hrál skoro tři hodiny, protože nikdo další zatím nebyl k dispozici. Jeden z pořadatelů v zákulisí odchytil Country Joe McDonalda a vyhnal ho na pódium. Stejně rychle se na pódium dostal i John Sebastian z Lovin´Spoonful, kterého na festival dokonce ani nikdo nepozval. A pak už vystoupila Melanie a po ní Sly & The Family Stone. Okolo půlnoci vystoupil Ravi Chankar a Joan Baez své vystoupení končila kolem třetí hodiny ranní.
V noci začalo pršet a sobotní ráno vypadalo jako v bahenních lázních. Koncert měl začít až v sedm večer, ale pořadatelé se rozhodli začít dřív a dát účinkujícím dvojnásobný čas. Vystoupili Jefferson Airplane, Creedens Clearwater Revival, Janis Joplin, Grateful Dead, Canned Heat, Mountain a Santana a The Who.
V třetí den festivalu odhadovaly policejní složky počet návštěvníků na 450 000, jiní podle leteckých snímků usuzují na 150 000 a historik městečka Bethel Bert Feldman řekl, že i s lidmi před branami to bylo 700 000 lidí. Na nedělním programu byli The Band, Joe Cocker, Crosby, Stills & Nash, Ten Years After, Johny Winter a Jimi Hendrix.

Festival vyšel na 2,4 milionu dolarů, rozpočet byl značně překročen. Z prodeje lístků se vytěžilo jen 1,1 milionu. Šest týdnů po Woodstocku odkupují Rosenman a Roberts ad Langa a Kornfelda jejich podíly za třicet tisíc.

Použitá literatura:
V. Lindaur; Šance sněhových koulí v pekle; Maťa; 1999