Záhada jménem Miriam

Jednou se takhle podívám do objednávek a zaregistruji nepřijatou objednávku na sochu Miriam. Počkala jsem, zda se prodejce k zakázce přihlásí. Jenže, nic. Není to neobvyklé, občas se zatoulá upozornění někde na cestách, někdy zaspí tvůrce. Po nějakém čase jsem postupovala jako obvykle. Napřed jsem napsala e-mail, potom sms. Pořád žádná reakce. Telefon se hlásil jako odpojený. 

Napsala jsem paní, která vytvořila objednávku, že se nedaří konrtaktovat řezbáře. Byla velmi zklamaná a mně napadla poslední možnost. Napíši prodejci dopis. Souhlasila, chtěla Miriam za každou cenu. Dopis odešel a já jsem pozapoměla. A jednoho dne mi zvonil telefon. Volal řezbář. Ano, sochu ještě měl. Podotýkám, že byla vystavena na Simiře již v jejích začátcích. Bez popisu, bez přesné velikosti s nekvalitní fotografií. Ne, přístup na Simiru neznal, e-mail nevlastnil, kdysi mu výrobek na Simiru vložil kamarád. Ani již nevěděl který.

Volala jsem zprávu zákaznici. Velmi se radovala, že se podařilo dílo vypátrat. Socha byla v osadě kdesi v Orlických horách. Nezaváhala ani chvíli, cosi ji k Miriam od první chvíle přitahovalo. Vyrazila hned další sobotu na 200 km dlouhý výlet s dcerou a se psem.

Dílo předčilo její očekávání. Pan řezbář byl milý, myslím, že si porozuměli také lidsky. Je škoda, že nemá žádná další díla, která by si počkala na Simiře na svoje kupce.

Aby těch náhod nebylo málo, paní bydlí v Praze a já jsem tedy mohla Miriam vidět na vlastní oči. Je překrásná. Byl to neuvěřitelný příběh a souhra všech šťastných náhod. Utvrdilo mně to, že práce v Simiře má smysl. Jsou to krásná propojení, která mně baví.

Na počátku byl zájem o osobu Marie Magdaleny a na konci propojení lidí, kteří by se zřejmě nenašli. 

Marie Magdalena :

Byla-li manželkou, milenkou nebo jen přítelkyní asi nezjistíme, ale pravdou zůstává, že, narozdíl od ostatních učedníků, byla odvážná.

cs.wikipedia.org/wiki/Marie_Magdalena

Krásné náhody (nebo to nejsou jen náhody?) Vám přeje

Zdenka