Fotografové z Photonu se opakují:

Ráda bych držela linii předchozích textů a psala k jednomu tématu, ale tvůrci se sami hlásí a tak mám diktát cizího výběru a skladby fotografií. Tak mi odpusťte těkavý přístup. Přístup sice mě vlastní, ale na rozdíl od toho soustředěného, na který jste byli až dosud zvyklí, ne tak obecně použitelný. Moje jméno je Gabriela Kontra.

Zaslané foto č. 1. - Petrolejový set pro děti i dospělé (autorka: www.simira.cz/wenusche)

Wenusche se nejspíš snažila držet fotografické poučky, která praví: „Je třeba ostřit na fotografovaný produkt. Lidské oko, které si prohlíží nějaký předmět, vidí ostře část předmětu a zbytek se ztrácí v neostrosti.“ Z tohoto poznání vychází reklamní fotografie, která chytře pracuje s přirozeností a rovnou lidskému oku nutí místo na obraze, na které má zaostřit. Používá se ostření na detail struktury, firemní značky nebo zdobení předmětu a zbytek fotografie se ztrácí v mlze. Takový přístup můžeme zvolit, jestliže pracujeme s produktem bez modelky. Obraz komponovaný jako portrét, kde nás modelka kontaktuje očima, vyžaduje trochu jinou práci. Jako záchytný bod ve tváři jsou v reálném životě i na fotografii oči. Proto se vyplatí soustředit do nich vždy ostrost. Jedině tak je jistota, že pohled konzumenta obraz nemine, zastaví se na pohledu do očí, zaujme se a pak hledá ostrosti i na dalších místech fotky, čili na předmětu prodeje. Na této konkrétní fotografii bych rozšířila ostrou oblast na oči a část čepice tak, jak je teď, na pozadí bych si pohlídala několik rušivých detailů – rovné linky rohů pokoje nebo předěl papírového pozadí, flek nad hlavou modelky – a výsledku by nebylo co vytknout.

Zaslané foto č. 2 - Poměrančová brož s nádechem mědi (autorka: www.simira.cz/emart)

Autorka se ptá, zda je lepší fotit produkty takto detailně, či zdálky, nebo je doplnit nějakou aranží. Myslím, že je dobré se držet několika důležitých bodů, abychom se zbytečně neztratili v přílišné kreativitě na úkor věci. Věcí se rozumí dobře odprezentovat již dostatečně kreativně pojatý produkt a následně jej také dobře a hojně prodávat. Tedy za sebe bych se přimlouvala odklonit se od připínání broží na kaktusy či vánoční stromky, protože to odvádí pozornost od pravého zdobného účelu a tím je předpokládám především oživení a doplnění oblečení. Vybrala bych si spíš materiálově a barevně zajímavé, jednoduché a k brožím ladící látky, klopy, límce a co nejvíce jednotně vyfotila různé typy nabízených broží. Tím se zdůrazní kreativita odevzdaná při výrobě ozdob a zároveň se představí pravé možnosti jejich používání. Škoda s nimi zdobit kaktusy (pozn. redakce: viz doplňkové foto produktu), ty jsou hezké samy o sobě, na rozdíl od mnohých klop a límců, které se těmi broži dostanou tu pravou šťávu a výraz.

Zaslané foto č. 3  - Taška sbalení na nákup (autorka: www.simira.cz/emart)

Doplňková foto:

Tahle fotka razantně upozorňuje na zásadní úskalí prezentace zboží v internetových obchodech a tím je nedostatečné představení produktu tak, aby zákazníkovi nahradil možnosti přirozené v „kamenné“ prodejně, vyzkoušet si fyzické vlastnosti výrobku. Autorka projevil snahu dotáhnout to textem. Ale právě fotografie může zásadně přispět k uspokojení potřeby zákazníka si na výrobek sáhnout, zkusit si ho, rozepnout, potěžkat a vůbec před nákupem prověřit. Vyjděme z toho, co máme. Dvě fotky. Jedna nabízí tašku ve složeném, druhá v rozbaleném „akčním stavu“. Vždycky pomáhá na fotografii ještě víc zdůraznit vlastnosti, které jsou jedinečnými přednostmi výrobku. Víme, že ve složeném stavu je taška maličká, ani nepoznáme, že ji máme s sebou, ale nevíme, jestli je to kabelka, jestli je kožená a jestli jí v tom bílém rohu není smutno. V rozloženém o ní nevíme kromě stranových rozměrů nic, ani textem. Museli bychom si vyrobit maketu, abychom se v tom vyznali. Tady fotka pomůže. Tedy v především, jak dosáhnout co nejlepšího efektu zdůraznění rozdílných rozměrů tašky ve složeném a rozloženém stavu. Naaranžujte tašku v poměru s něčím, co je obecně známé svou stabilní velikostí – průměrné lidské tělo, dlaň například nebo taky krabička od sirek. Pomáhá i taška vyfocená s metrem, ale to je trochu moc technické a nutí nás to moc přemýšlet, čemuž je lepší se u reklamní fotky na nákupní tašku raději vyhnout. Druhá fotka, „akční stav“, je příliš neakční. Nevíme, jak sedí na rameni, kolik věcí se do ní vejde, jak se chovají popruhy, když je trochu přeplněná a čouhají z ní mrkve a houbičky na nádobí. Doporučuji vyrazit na nákup běžných, vzhledově přitažlivých věcí, hezky je do tašky napěchovat a vyfotit. Pak zavěsit tašku na lidské rameno a trochu si pohrát s ukázkou, jak se taška chová naplněná na rameni, kolik místa zbývá uchy provlečené ruce atd.

Jestli na to máte nervy, vyfoťte detail struktury materiálu. Zkuste zdůraznit příjemnost přírodní hrubé bavlny. Fotografie jsou světelně nedotažené. Jestli nemáte možnosti profesionálního svícení, vůbec se do toho netlačte. Zrovna tahle taška bude působit výborně v přirozeném světle a prostředí. To platí i o detailu materiálu. Přidejte k ní prostě trochu života, když je takhle pěkně přírodní, praktická a určená jako příspěvek k zjednodušení základní údržby lidského života. Bude se to k ní hodit lépe, než na špatně vysvíceném lepeném pozadí.

Zaslané foto č. 4 - Šité blahopřání k narození holčičky ((autorka: www.simira.cz/emart)

Aneb méně je více. U (téměř) plochých prací, které jsou svými parametry spíše obrázkem, než trojrozměrným přemětem, pomáhá jednoznačně fotit je jen jako každou jinou reprodukci. To znamená položené na neutrální podložce, přímý pohled, hlídat rovné hrany a osu, vysvítit stejnoměrně ze dvou stran a prodat hlavně motiv. Vyhnout se ne příliš jistému trefování úhlu pohledu, kdy docela zbytečně podáme jeho čtyři velmi podobné varianty (pozn. redakce: viz doplňkové foto produktu), zato vynecháme podstatnou – pouze v textu zmíněnou – zadní část díla určenou pro umístění blahopřání. Zákazník by si měl umět díky fotce představit, jak přání může nakonec vypadat a jak jej vlastně může dotvořit. Doplňující foto může být zachycení blahopřání zavěšeného na zdi – jak se opět praví pouze v textu – aby bylo možné si u tuto variantu rovněž lépe představit. Pokud tedy vytvářet čtyři fotky prostorového obrázku, tak na každém představit jinou možnost použití díla.

Zaslené foto č. 5 - Náramek netopýr (www.simira.cz/loutkar)

Loutkar má cit pro světlo, ale zase se musím držet takřka nesnesitelného klišé, a zopakovat, že méně může být více. Netopýr na náramku nejlépe vyznívá na fotce letících náramků na umělém nebi. Hůř je na tom ovšem umělé nebe a navíc jako doplněk netopýrových náramků. Loutkari, proč se nedržíte svého vztahu k fortelnému materiálu a snažíte se trefovat do laciných kašírek nevkusných fotografů? Držte světlo a sklon na letícím náramku, přesuňte ho na kámen, jděte víc do detailu, ostřete na netopýra a nechte tam náramek vidět celý a máte fotku, která si na nic nehraje, zdůrazní vaše řemeslo, podrží materiálový vkus a přestaví výrobek se zdůrazněním detailu. Na stromě foťte raději pravého netopýra, když se Vám to podaří. (pozn. redakce: viz doplňkové foto produktu)

 Přeji všem mnoho ryzí kreativity, čirého jemnocitu a dobrého světla.

PS: Redakce opět připomíná, že máte možnost zasílat také vlastní produktové fotografie k hodnocení a to na adresu admin@simira.cz, heslo: fotopranýř. Podmínkou je umístění foto na našem serveru.